Doba plastová aneb život na jedno použití

28. září 2017 v 21:32 | Kozí máma |  Životní styl
Po dlouhé době jsem se zase dokopala k článku... vyprovokovalo mě video o nejiracionálnějších obalech, které rozdmýchaly mé roztrpčení, které poslední dobou zažívám.


Žiju v 21. století a jako dítě moderní doby občas zůstávám nevěřícně hledět, když mi někdo tvrdí, že v recyklaci nevěří, že to já sama nezachráním a podobné výmluvy. Je jasné, že pokud chce člověk něco změnit, musí začít u sebe. V jednom televizním rozhovoru profesor filosofie na jedné české univerzitě mluvil o kolektivní vině nás všech za ekonomickou situaci v Africe. Ten pán byl stoprocentně mimo, ale pojem kolektivní vina mě zaujal. Myslím si, že by byl mnohem více aplikovatelný na životní prostředí. Nemůžeme ukázat prstem na někoho, kdo zavinil globální oteplování nebo na někoho, kdo by mohl za zahlcení planety odpadem. Je to kolektivní vina nás všech a záleží jen na vyzrálosti každého jedince, jestli je schopen přiznat si svou zodpovědnost za svou ekologickou stopu.
Asi teď zním trochu jako ekoterorista, ale jak už bylo mnohokrát řečeno, žijeme v době plastové. Je nejpohodlnější používat obaly na jedno použití, v dnešním rychlém světě totiž na mytí nádobí není čas. V dnešní době je totiž všechno na jedno použití. Nádobí na potraviny, věci i vztahy. Myslím si, že ekologické uvědomění není otázkou vzdělání, ale něčeho jiného. Pohybuju se v prostředí vysoce vzdělaných lidí, ale jejich ochota třídit hromady odpadů, které se při výzkumu vyprodukují, je nulová. V tomhle případě je to jistě spíš pohodlnost a pracovní vytíženost. Já se možná už přehoupla do extrémního stádia, kdy jsem ochotná si s sebou tahat tašky odpadů a recyklovat je doma, jen aby nemusely jít do koše.
Nicméně je třeba si uvědomit, že přírodní zdroje jsou vyčerpatelné. A i to množství energie, kterou je třeba investovat do produkce daného obalu, má dopad na životní prostředí. A i ten materiál se musí odněkud těžit. Je o mnoho jednodušší materiál přetavit na něco jiného, než znovu něco nově těžit a zpracovávat.
Měli bychom se naučit u nákupů přemýšlet a nebýt tak pohodlní. Opravdu si musím trs banánů balit do igelitového pytlíku? Musím si i jeden citron cpát do pytlíku, nemůžu etiketu nalepit přímo na ovoce? A co pytlíky od pečiva, nedají se ještě na něco využít? Je třeba si nákup co nákup kupovat další tašku nebo je lepší nosit lehkou skládatelnou plátěnou tašku všude s sebou? A v čem je pro mě lepší koupit si šunku v zataveném plastovém obalu než mít šunku z pultu?
Jsem ráda, že se pomalu nad touhle problematikou zamýšlejí i povolanější a tak budou ku příkladu zavedené zpoplatněné igelitové tašky. Moc fandím také prodejnám Bez obalu, ve kterých vám naváží základní suroviny do vašich vlastních obalů. Moc fajn jsou také výkupny kovů, které alespoň lidi motivují k třídění jediným argumentem, na který slyší (peníze). Na druhou stranu jsou lidi, kteří výkup kovů chápou trochu jinak, což je trochu kontraproduktivní (ku příkladu jeden můj známý si zásadně kupuje pivo v plechovce, protože za kilo dostane dvacku a může si za to koupit další pivo, čímž moc nepřemýšlí nad tím, že místo aby pošetřil přírodu a energie vratnými lahvemi, tak podporuje vyšší produkci hliníkových obalů).
Myslím, že ekologie by měla být jedním z hlavních témat jednání našich vládních představitelů. Podle mě, by měly být na nejfrekventovanějších místech v obcích i městech ekologické trojkoše, kde by bylo možné přímo vyselektovat plasty, papír a sklo. Podle mě je nemyslitelné, aby v turistických mekkách, mezi něž patří i naše hlavní město Praha, bylo pár košů přetékajících až na zem odpadky. V horkém létě, kdy se na všech náměstích a trzích roztahují stánkaři nabízející pokrmy v jednorázových plastových obalech s plastovými příbory, by měl být kontejner na plast samozřejmostí. Totéž platí o koši na hliník. V létě je prostě "in" pít Radlery, ale ty v jiném než hliníkovém obalu neseženete. A proto je letní sezóna provázena zemí posetou plechovkami. Lidé si neuvědomují, že i tyto plechovky se dají za výhodnou cenu vrátit do sběrných surovin. Všimněte si, že takové lahváče na zemi téměř nezahlédnete, a pokud ano, tak brzy zmizí. Finanční motivace je jasným vodítkem k úspěchu spolu s dobrou propagací.
Kapitolou samotnou o sobě by mohli být rádoby milovníci procházek v přírodě a houbaři, kteří při provozování svého hobby mají potřebu odhazovat petky, obaly od cigaret či plechovky. Je mi to jasné - po vyprázdnění ten obal tak ztěžkl, že už ho nemůžou dál unést. Jen tak pro zajímavost se podívejte na obrázek níže, kde máte orientační dobu rozkladu jednotlivých surovin.
Bohužel by se takhle dalo pokračovat donekonečna. Ale lidé, pokud nechcou, tak nepochopí, že sami můžou omezit produkci odpadů už tím, že si místo kartonu mlék koupí mléko v mlékomatu, že omezí produkci velkoslepičáren tím, že budou kupovat vejce třeba od sousedky. Protože tam, kde je poptávka, je i nabídka. A čím víc budete kupovat, tím víc budou oni vyrábět. Jsou to vaše peníze a záleží jen na vás, komu je dáte.

 

Silikonová formička na volská oka

23. srpna 2017 v 22:36 | Kozí máma |  Recenze produktů
Na sociálních sítích se roztrhl pytel s věcmi, které i z jídla dělají zajímavou podívanou. Jako například silikonové formičky na volská oka. Vždycky mě zajímalo, jak fungují. A tak jsem při nejbližší příležitosti neodolala a nechala si jednu poslat od Poštovnézdarma.cz .


Předně jsem musela vyřešit, jak dostat žloutky tam, kde mají být žloutky a do zbytku bílky. Tomu, že bílky podtečou, jsem moc nevěřila (mé obavy se nakonec ukázaly jako liché, viz obrázek), tak jsem na to šla inženýrsky. Oddělila jsem žloutky od bílků a každou část umístíla zvlášť. Možná i v tom byla chyba, protože výsledkem byl zombie žabák s poměrně problematicky mytelnou formičkou...


Starobylý nápoj rosolio

16. července 2017 v 22:42 | Kozí máma |  Speciální menu
Na nápoj Rosolio jsem narazila v restauraci Dačický v Kutné hoře. Připadala jsem si, jako bych pila lahodný parfém. Voňavé, sladké a příjemně alkoholické, to bylo pití pro mě. Horko těžko se mi podařilo na internetu najít na přibližný návod, jak jej vyrobit. A jakmile vykvetly růže, s radostí jsem se do něj pustila. Na výsledek jsem musela dlouho čekat, ale stálo to za to. Můj rosolio má jinou barvu než měl ten v restauraci (tam byl opravdu hodně lehce růžový), předpokládám, že je tomu proto, že jsem použila víc plátků růží než je v receptu a navíc převažovaly žluté růže.
Jako starobylý jej označovali v zmiňované restauraci, ale když si název zadáte do gůglu, tak vám vyskočí nevíc odkazů na Itálii, kde je velmi populární, takže je otázka, jakou má vlastně historii..


Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 20 minut
  • Macerace: 10 dní
  • Scelení: 15-20 dní
Počet porcí:
  • 1 litr
Ingredience:
  • 30 g růžových lístků
  • 500 g cukru
  • 1 litr vody
  • 1 vanilkový lusk
  • 1 litr 45% alkoholu (použila jsem vodku)
Růžový nápoj

1. Vyberte si hezký den v období od konce května do poloviny června, kdy natrháte okvětní lístky červených či růžových růží. Růže by neměly být nijak chemicky ošetřeny. Lístky dobře omyjte a osušte a ponořte je spolu s vanilkovým luskem do alkoholu a nechte macerovat v uzavřené nádobě ve tmě minimálně 10 dní. Občas nádobou zatřeste.

2. Po 10 dnech přelijte macerát přes síto tak, aby se oddělily lístky a lusk od alkoholu (lusk můžete namočit do vodky a nechat luhovat na vanilkový extrakt). Pak smíchejte cukr s vodou a svařte při nízké teplotě tak, aby vznikl cukerný sirup. Sirup pak vychlaďte na pokojovou teplotu. Až je studený, tak jej přidejte do růžového výluhu. Dejte si pozor, aby jste nesmíchávali alkohol s horkým roztokem, aby se vám všechen alkohol neodpařil. Před konzumací nechte odpočinout po dobu dalších 15-20 dní.


 


Šoulet

25. června 2017 v 21:36 | Kozí máma |  Židovská kuchyně
Při bádání po receptu po Židovském šouletu jsem zjistila, že není šoulet, jako šoulet. My Češi jsme totiž přejali tento recept a pojali ho po svém. U nás se tedy setkáme názvem šoulet spíše jako s přílohou z luštěnin než jako s celým pokrmem.
Šoulet patří k tradičnímu jídlu, které se připravuje v pátek před Šabatem a konzumuje se následující den na oběd. A to příprava probíhá ještě tím způsobem, že se nádoba se směsí zahřeje a poté se pomalu při nízké teplotě táhne v troubě. Tento postup má také svůj důvod - Židovské tradice zakazují vaření o Šabatu. V anglické literatuře jsem se setkala se dvěmi variantami - sólet byl označován za starší verzi, která vznika v Panónii po příchodu Maďarů, kteří Židy tento pokrm naučili. A cholent je pak ta verze, která se vaří doposud.
Druhů šouletu je i mezi Židy mnoho. Základními ingrediencemi je maso, brambory, fazole a kroupy. Sefardští Židé přidávají ještě vejce ve skořápce (prostě tak jak ho přinesete od slepice...ano, taky jsem hleděla...z hlediska bezpečnosti potravin tento postup nedoporučuji...). Také mohou používat rýži místo fazolí a krup a drůbež místo hovězího. Askenázští Židé zase přidávají kisku (něco mezi párkem a jitrnicí z košer masa) nebo helzel (nadívaný kuřecí krk).
Šoulet uchvátil také spisovatele Heinricha Heineho (mimochodem byl Aškenázský Žid), který o něm napsal ve své básni Princezna Šabat (omlouvám se za amatérský překlad, českou verzi jsem online nenašla...):

"Šolet, to je jídlo z nebes,
které Pán naučil Možíše,
jak jej vařit, při své návšěvě,
na vrcholu hory Sinaj.

Šolet, to je čistá ambrosie,
jídlo z nebes složené -
je chlebem ráje,
a je tak vznešený ve srovnání s jinou stravou."

Moje příprava šouletu neprobíhala přesně podle mých představ. Už při vyhřívání trouby mi trouba přestala fungovat, proto jsem musela celé jídlo vařit na plotně. Technické potíže jsou taky důvodem, proč jsem nám nemohla dopřát nějaký Židovský dezert (vynahradím si to, až zas naskočí).


Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 20 minut
  • Pečení: 16 hodin
Počet porcí:
  • 8
Ingredience:
  • 1 kg velký červených brambor, oloupaných a rozpůlených
  • 2 nakrájené cibule
  • 1 kilo hovězího masa nakrájené na kostičky
  • 2 morkové kosti
  • 1 hrnek fazolí (nemusíte namáčet předem)
  • 1/2 hrnku krup
  • 3 stroužky česneku
  • 1/2 lžičky černého pepře
  • 1 litr kuřecího vývaru
  • 1 lžička soli
  • 1,5 lžičky papriky
  • 1,5 lžičky kardamomu
  • 1 lžička kmínu
  • 1/4 lžičky kajenského pepře
Tradiční Židovský šoulet

1. Do pekáče (nebo ideálně do tzv. slow pot - pomalého hrnce) umístěte brambory v souvislé vrstvě. Zasypte je cibulí. Pak umístěte maso a morkové kosti. Pak přidejte fazole a kroupy. Důkladně opepřete. Pak přidejte stroužky česneku.

2. Do misky s vývarem přidete sůl, papriku, koriandr, kmín a kajenský pepř. Vývarem pak přelijte směs v pekáči. Pak přidejte vodu tak, aby byly fazole s masem ponořené.

3. Pomalý hrnec nastavte na 16 hodin. V troubě se vám to pravděpodobně upeče rychleji (90°C po dobu 12-16h), takže budete muset zkoušet. Já měla po dvou hodinách na plotně hotovo (pokud zvolíte plotnovou variantu nezapomeňte dolívat vodu v průběhu vaření!)


Polévka s Matzo knedlíčky

24. června 2017 v 14:06 | Kozí máma |  Židovská kuchyně
Už jsem to nakousla u předkrmu a nedám pokoj s tradicí ani u polévky. Myslím si, že zejména u Židovské kuchyně je právě historie to nejdůležitější. Začnu tedy tím, co je to maces (neboli matzo či מַצָּה‎‎ ). A opět si trochu pomohu Wikipedií: maces je nekvašený chléb kulatého či hranatého tvaru (takový plackoidní, nepředstavujte si klasický bochník). Macesy jsou považovány za "chléb vysvobození", který je spojován se spěšným odchodem Židů z Egypta. Mohou být také symbolem jejich utrpení v Egyptě.
Zmínka o macesech je dokonce i v Bibli (konkrétně Exodus 12:18): "Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce budete jíst nekvašené chleby až do večera jedenadvacátého dne téhož měsíce. "
Mimo jejich konzumace ve svátek Pesach se smílají na macesovou moučku, ze které se vyrábí naše knedlíčky.
Polévka s macesovými knedlíčky je tradiční na svátek Pesah. Další zajímavou surovinou v knedlíčcích je tzv. schmalz, což je drůbeží tuk (nejčastěji husí sádlo). Vzhledem k tomu, že Židé nejedí vepřové, tak je u nich používání běžnějšího vepřového sádla zakázáno. Pokud ale nejíte košer, tak si ho tam klidně dejte. :)


Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 20 minut
  • Vaření: 6 minut
Počet porcí:
  • 6
Ingredience:
Vývar:
  • 1 kuře, rozdělené na části
  • 2 žluté cibule, rozčtvrcené
  • 6 výhonků celeru, pokrájených
  • 4 velké mrkve, pokrájené
  • hlavička česneku
  • 6 výhonků hladkolisté petrželky
  • 1 lžička kuliček pepře
Knedlíčky:
  • 3 vejce
  • 3/4 hrnku macesové moučky
  • 1/4 hrnku husího sádla
  • 3 lžíce jedlé sody
  • 1 a 1/4 lžičky košer soli
Polévka s macesovými knedlíčky

1. Všechny ingredience na vývar dejte do velkého hrce a zalijte studenou vodou. Přiveďte k varu a vařte do té doby, dokud není maso uvařené.

2. Mezitím si připravte knedlíčky smícháním ingrediencí. Vytvořené těstíčko uložte do lednice minimálně na dvě hodiny. Po vychlazení z něj tvarujte knedlíčky o velikosti ořechu.

3. Uvařené maso vyjměte, oberte od kostí, maso pak vraťte zpět do vývaru.

4. Ve velkém hrnci přiveďte osolenou vodu k varu. Do vody vhazujte knedlíčky a vařte 20-25 minut.

5. Vývar podávejte s masem a knedlíčky, dozdobit můžete koprem.

E & O aneb vejce a cibule

23. června 2017 v 17:22 | Kozí máma |  Židovská kuchyně
Pro nás je to pouhá obmněna vaječné pomazánky, avšak pro Židovský národ je to součást jejich tradičního jídelníčku. Konzumije se nejen na svátek Pesach, ale bývá součástí každé večeře o Šabatu. Jen pro osvěžení, pro nás kulturní ignoranty (díky Wikipedie): Pesach je jedním z nejdůležitějších svátků, který připomíná vyjítí z otroctví a cestu ke svobodě a trvá osm dní. Šabat je sedmý den v týdnu věnovaný odpočinku a jedná se o nejdůležitější svátek v judaismu.
Pro tento pokrm jsem nenašla jiný název než Egg & Onion (v jidiš je to tedy יי און ציבעלע). Příprava je velmi jednoduchá a rychlá. Tradičně se servíruje kopeček této směsi na listu salátu (a samozřejmě na talíři) spolu s chalahem (šabatový chléb) nebo bagelem. Ano, známý bagel pochází od polských Židů.


Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 20 minut
  • Vaření: 6 minut
Počet porcí:
  • 4
Ingredience:
  • 3 vejce
  • 1 cibule
  • sůl, pepř
  • listový salát a bagel nebo chalah k podávání
Židovská vaječná pomazánka

1. Vejce uvařte na tvrdo (6 minut od varu, pak zchlaďte). Mezitím si nakrájejte cibuli a usmažte ji na oleji.

2. Zchlazná vejce oloupejte a nakrájejte na drobné kostičky, přidejte k nim cibulku i s olejem, sůl a pepř. Důkladně promíchejte.

Košt olejů

7. června 2017 v 22:32 | Kozí máma |  Recenze produktů
Letos jsem uspořádala svůj historicky první košt olejů. Ve spolupráci s e-shopem Španělskýolej.cz jsem dostala za úkol okoštovat jejich olej a něco o něm napsat. Aby to bylo o něco zajímavější, tak jsem se rozhodla srovnat oleje z různých zemí (kromě Španělského i Italský a Řecký). A aby to bylo objektivní, tak jsem si sestavila panel více senzorických hodnotitelů (protože, kdybych pořádala senzoriku od sponzora a sama to hodnotila, tak by to asi úplně nebylo objektivní nebo bych to nemohla tvrdit s úplně čistým svědomím). Sestavila jsem tedy dotazník, svým hodnotitelům nalila čistého oleje, který jsem podávala s domácí bagetou a neutralizátorem vodou. Běžně se při senzorické analýze olejů používá pro neutralizaci chuti vodka, ale já nechtěla riskovat, že se mi hodnotitelé zliskají dřív, než vzorky okoštují :)


Co se tedy u hodnocení chuti a vůně olejů sleduje?

Pozitivní atributy

  • Mandle: lehký pach připomínající čerstvé nebo sušené mandle.
  • Jablko: pocit připomínající toto ovoce.
  • Artičok: vůně připomínající syrový artyčok.
  • Přípustné: svíravý pocit v ústech vytvořený taninem.
  • Hořkost: toto je výhodná charakteristická chuť olivových olejů, pokud není příliš intenzivní.
  • Ovocnost: rozsah pachů (závislý na odrůdě), charakteristický pro olej ze zdravého čerstvého ovoce, zeleného nebo zralého. Ovoce je kvalifikováno jako zelené, pokud rozsah pachů připomíná zelenou trávu. Ovoce je považováno za zralé, pokud rozsah pachů připomíná zralé ovoce a je charakteristický pro zeleninu a zralé ovoce.
  • Zelená tráva: pocit připomínající pocit čerstvě řezané trávy.
  • Seno: vůně připomínající suchou trávu.
  • Pikantní: hmatový pocit podobný horkému paprikovým paprikám, zvláště v zadní části krku, který může vyvolat kašel.

Negativní atributy

  • Slaná: slaná chuť oleje vyrobená ze solankových oliv.
  • Hrubý: hmatový pocit v ústech kvůli struktuře oleje.
  • Okurka: mimo příchuť z prodlouženého skladování, zejména v plechovce.
  • Půda: tento termín se používá, když olej získal vlhký vlhký zápach, protože byl stlačen z neprášených, blátivých oliv.
  • Esparto: konopný zápach získaný v případě, že olivová pasta byla rozložena na podložkách Esparto.
  • Konopí: pach způsobený použitím filtračních panelů, které nejsou dokonale čisté a vyvolávají pachuť.
  • Ploché: oleje, které ztratily svou charakteristickou vůni a neměly ani chuť ani vůni.
  • Zmrazené: kvůli olivám, které byly vystaveny teplotám mrazu. Při vaření tento olej vylučuje velmi nepříjemné pachy.
  • Plesnivý zápach z oliv - skladování příliš dlouho před lisováním.
  • Kovové: oleje zpracované nebo skladované s prodlouženým kontaktem s kovovými povrchy.
  • Žluklá: staré oleje, které začaly oxidovat v důsledku působení světla nebo vzduchu.
  • Vinný ocet: typický zápach vína nebo octa kvůli kvasení oliv.
Hodnocené vzorky:
Všechny vzorky jsem pro hodnocení "zanonymnila" proto, aby hodnotitelé nebyli ovlivněni názvem či značkou, kterou běžně preferují - jinak řečeno, aby byli co nejobjektivnější. K dispozici měli tedy jenom písmena A, B a C.
Pod vzorkem A se ukrýval již zmiňovaný Extra panenský španělský olivový olej Oli D'Arbeca od českého distributora Španělskýolej.cz. U tohoto oleje mě zaujalo, že je jednodruhový, lisovaný pouze z oliv Arbequina, které se sklízí pouze v určité oblasti a proto také nese chráněné označení původu.
Vzorek B byl extra panenský olivový olej z Řecka odrůdy Koroni. A třetí vzorek byl extra panenský olivový olej z Itálie Il Casolare.

Hodnocení a výsledky:
Pro hodnocení jsme používali sedmibodové hodnotící stupnice (1 - vynikající a 7 - nevyhovující). Sledovali jsme vzhled a barvu, intenzitu chuti, intenzitu travnaté příchutě a vůni.
Ve vzhledu a barvě většina hodnotitelů nejpříznivěji hodnotila vzorek řeckého oleje, který měl lehce nazelenalou barvu, kterou hodnotitelé považovali za typičtější pro olivový olej. V intenzitě chuti i intenzitě travnaté příchuti byl jako nejvýraznější shledán vzorek španělského olivového oleje, méně intenzivní byla u italského oleje a nejméně znatelná byla u oleje řeckého. Ve vůni byl jako nejaromatičtější shledán španělský olivový olej.
Bylo až překvapivé, jak moc rozdílné byly vzorky. Vzhledem k tomu, že se posuzování účastnili běžní středoevropští posuzovatelé, tak je jasné, že naše domácí hodnocení vypovídá pouze o preferencích "domorodců", protože u nás je zvykem používat co nejméně aromatické oleje. Naopak v jižních oblastech se oleje podílí na typické chuti tamního jídla.

Jak (ne)trezírovat

18. května 2017 v 16:38 | Kozí máma |  Ostatní
Cupcakes a vůbec všechny minidortíky jsou podle mě úplně nejgeniálnější dezert. Můžete na ně naplácat prakticky cokoli, vejdou se vám elegantně do krabičky a navíc máte skvěle koncentrovanou chuť v zákusku, který se vám vejde do dlaně.
Nedávno jsem aktualizovala svou sbírku trezírovacích pomůcek a při svých pokusech jsem přišla na pár věcí, které by vám, pokud taky se zdobením dortů či cupcakeů začínáte, mohly pomoct.


  1. Na velikosti záleží. Alespoň co se špiček, sáčků a nástavců na špičky týče. Pokud rádi experimentujete s barvama a neděláte obří dorty, raději si nakupte více malých sáčků než pár obrovských. Velikost špiček vybírejte podle velikosti ornamentů - s malýma se víc nadřete, ale jsou efektivnější, na druhou stranu jsou ornamenty, na které využijete zase ty větší. Pokud si budete pořizovat ke špičkám i plastový adaptér (a to je úžasně praktická věc), tak si pořádně přeměřte špičky a pokud si nejste jistí, tak raději zvolte zlatý střed (tedy střední velikost), protože ten vám bude pasovat na většinu špiček. Ale i to se může lišit výrobce od výrobce.
  2. Není barva jako barva. Těžko to poznat, že jo. Většina barev je v neprůhledném obalu (a stejně to jsou koncentráty, takže na tom nic nevykoukáte) a odstíny jsou namalované všechny podobně. Já se teď spálila, když jsem místo svých už ozkoušených gelových barev Wilton (které jsou sice trochu dražší, ale zato kvalitní) koupila neznámou značku s příznačným názvem Food Colours (prostě to vycházelo cenově dobře a navíc v sadě byly všechny odstíny, co jsem chtěla). ALE. Food Colours jsou mnohem méně koncentrované než Wiltonky a navíc i když jsem jich do krému narvala sebevíc, tak jsem nedocílila barvy, jakou deklaroval výrobce. A v konečném důsledku stejně většina z nich vypadala jako od kolotočářů. A ty čtyři stovky mi už nikdo nevrátí.
  3. Moc neexperimentujte. Alespoň co se krému týče. Mám otestovaný jednoduchý máslový krém (250 g másla, 500 g moučkového cukru + jakékoliv aroma a barva) a ten drží, vypadá krásně a dobře se s ním pracuje. Když jsem zkusila přidat do máslového krému šlehačku, aby se chuť zakulatila, tak i přes použití ztužovače šlehačky byl (logicky) krém řidší a pracovalo se s ním hůř. Mám v plánu ještě vyzkoušet krémy s mascarpone, čokoládou a burákovým máslem, ale myslím, že se nakonec stejně vrátím ke svému máslovému základu.
  4. Bacha na teplo! Venku už je krásně, na sluníčku skoro třicet. To je přesně to počasí, kdy se do trezírování nepouštějte. Ani do focení výsledného produktu a ani do přepravy výtvorů svým přátelům. Protože krém samozřejmě taje, díky velké ploše mnohem rychleji než normální máslo a z původně krásných dortíků vznikne něco, co nikoho neohromí.


Spolupráce

9. května 2017 v 16:00 | Kozí máma |  Spolupráce
Tento blog může být ideálním místem pro propagaci vaší značky či produktů. Se svou velkou čtenářskou základnou a dosahem na další sociální sítě vám může pomoci dostat informaci o vaší značce ke čtenářům, kteří se aktivně zajímají o zdravý životní styl, vaření a gastronomii.

Pokud máte zájem o spolupráci se mnou, tak vězte, že si ráda vyslechnu vaše nápady či myšlenky. Jsem otevřená originálním a na míru šitým projektům a nebráním se ani spolupráci s menšími či začínajícími značkami, pokud si budeme mít vzájemně co říci.

V minulosti jsem již spolupracovala například s firmami Forgents , Ozdobdort, Poštovné zdarma a Megaknihy.

Obědy do práce

7. května 2017 v 22:39 | Kozí máma |  Ostatní
Jako spousta lidí si i já nosím s sebou do práce obědy v krabičce. Poté, co člověk vyčerpá obvyklé recepty, tak začne pátrat po něčem novém. Co přípravit, aby to přežilo cestu a zároveň aby to bylo dobré i po ohřátí? Připravila jsem vám pro inspiraci několik tipů na jídlo s sebou i na krabičku.




Za poskytnutí nádherné krabičky děkuji e-shopu ForGents. Přestože se tento obchod zaměřuje zejména na dárky pro muže, tak balíček přišel krásně zabalený i mě a taky mi udělal velkou radost. Jako člověk, který nenávidí balení dárků dávám ForGents za skvělý nápad s už zabaleným dárkem body navíc. :) Sortiment obchodu je opravdu široký - od kosmetiky přes věci do kanceláře, na sport a cestování až po stylové věci do domácnosti (kde jsem se mim jiné zamilovala do smaltovaného nádobí). Krabička z hliníku je jako stvořená nejen pro drsňáky, do přírody (kde je výhodou to, že se jen tak nerozbije), ale i v lednici v kanceláři bude vypadat dost stylově oproti omšelému plastu.

Kam dál