Říjen 2015

Hra s ohněm

23. října 2015 v 13:35 | Kozí máma |  Životní styl
Předem vám zaspoileruju, že tenhle článek rozhodně nebude o pyrotechnických hrátkách. Ale bude o tvrdém gastronomickém riziku. Napadlo vás někdy, že mnoho lidí je ochotno pro jídlo položit život? Ať vědomě či nevědomě mnoho lidí hraje se svým jídlem ruskou ruletu.

1. Klobásy

Také máte rádi zavařené domácí klobásy? Chutě krásně rozležené...jedna báseň. A slyšeli jste někdy o bakterii Clostridium botulinum? Tahle potvora totiž vydrží úplně všechno a může se stát, že se vám dostane do klobás. Dokonce i tepelný záhřev. A produkuje takzvaný botulotoxin, který je mimo jiné znám jako klobásový jed. Jedná se o nejjedovatější mikrobiální toxin na světě. Pro představu - 1 gram botulotoxinu by dokázal zabít 1 milion lidí. A jak? Botulotoxin je neuroparalytický jed, řečeno česky způsobuje dočasné ochrnutí. A tak se člověk zadusí za plného vědomí. A takovýh případů už bylo.
Nicméně milovníci klobás nevěšte hlavu! Botulotoxin je termolabilní a ničí se při záhřevu nad 60°C. Odborníci tedy doporučují povařit takovou klobásu, která byla předtím zavařená, ve varu (tedy 100°C) po dobu 10 minut a botulizmus by vás neměl ohrozit!

2. Zelená rajčata

Poslední dobou se nestíhám divit, jak se kolem mě hemží recepty na nejrůznější úpravy zelených rajčat. Příroda k nám byla letos víc než štědrá a tak jsme si my zahradníci mohli dopřát čerstvé plody z vlastní zahrady ještě do poloviny října. Abych řekla pravdu, tak je mi také líto těch krásných a velkých rajčat, které mohly skončit v mém břiše, ale místo toho zhnijí v kompostu. Recepty se tváří velmi inovativně - zelená rajčata ve sladkokyselém nálevu, kečup se zelených rajčat, rajčata v trojobale či zelená rajčata á la kvašáky. Dokonce jsou významnou součástí italské kuchyně.
Co však asi méně konzumentů ví je to, že zelená či obecně nezralá rajčata obsahují toxin zvaný tomatin řadící se do skupiny steroidních glykoalkaloidů (α-tomatin a dehydrotomatin). Konzumace plodů s vyšším obsahem tomatinu se projeví hlavně gastrointestinálními a neurologickými potížemi. Zráním rajčat se obsah tomatinu mění a v červených plodech je jeho koncentrace zanedbatelná.
Hledají se vhodné potravinářské postupy, kterými by bylo možné upravit zelená rajčata k přímé konzumaci. Jedním z takových postupů může být i mléčná fermentace zelených rajčat, v průběhu které dochází k tvorbě kyseliny mléčné a poklesu koncentrace steroidních glykoalkaloidů. [Zdroj: www.chempoint.cz]
Tomatin je termostabilní toxin, jeho účinnost se tedy nesnižuje ani tepelným ošetřením. Nicméně dávka, která by u vás vyvolala významnou otravu odpovídá kilu zelených rajčat. Konzumujte je tedy s mírou, já osobně bych se vyhnula zejména kečupům ze zelených rajčat a jiným potravinám, ve kterých jsou zelená rajčata zakoncentrovaná ve větším množství. Vlastně já se asi raději zakousnu do červených rajčat, asi nemusím mít všechno :)


Zdroj obrázku: www.prkynko.cuketka.cz

3. Ryba fugu

Slyšeli jste někdy o čtverzubci? Jedná se nejspíš o největší adrenalinovou gastrojízdu, kterou si můžete dopřát. Ryba fugu je Japonskou specialitou. Každý příčetný člověk (pokud se dá označit za příčetného ten, kdo se pustí do její konzumace, o čemž v celku pochybuji), který sedí nad talířem s fugu musí mít srdce až v kalhotách. Tato rybička totiž obsahuje smrtelně jedovatý tetrodotoxin, který působí obdobně jako botulotoxin. Jedná se tedy o neuroparalytický jed, který způsobuje postupné ochrnutí svalstva, po jehož požití se člověk zadusí za plného vědomí. Minimální množství jedu, které obsahuje každá ryba fugu láká labužníky z celého světa. A kde je poptávka, tam je nabídka. Rybu mohou připravovat pouze licencovaní kuchaři, kteří absolvovali kurzy přípravy těchto ryb. Pokud totiž dojde během přípravy k narušení jater, pohlavních orgánů či kontaminované kůže, tak se do masa přenese velké množství tetrodotoxinu, které je pro strávníka smrtelné. Zkušení strávníci mohou poznat první příznaky otravy, kdy při vložení sousta do úst pocítí mravenčení ve rtech. Když v této chvíli vyhledají pomoc, mají více než 50 % pravděpodobnost, že přežijí. Není dosud znám protijed, proto pomoc postiženému spočívá v napojení na dýchací přístroj, který člověka udrží pří životě, dokud účinky jedu neodezní.
Díky zkušenosti kuchařů by měla být fugu podávaná v japonských restauracích nezávadná, nicméně každoročně jsou evidovány desítky případů úmrtí po požití špatně připravené ryby. No co, i mistr tesař se někdy utn


4. Houby

Houby jsou další zajímavou surovinou, kterou bych zařadila do gastronomické ruské rulety. Z nutričního hlediska se jedná o zcela nevýznamné jídlo, které nám nedá nic moc potřebného, ale naše chuťové buňky mluví trochu jinak. Každoročně je evidováno několik případů otravy z hub - ať už proto, žese houbař spletl a nebo proto, že si někdo špatně připravil nejedlou houbu.
Krásným příkladem nejedlých hub jsou například václavky, které mají zrovna sezonu. Vím dokonce o případu, kdy skončila na jednotce intenzivní péče celá rodina, právě díky těmto drobným hříbkům. Václavky jsou za syrova mírně jedovaté a nedovařená nebo málo podušená může způsobit velké žaludeční a střevní potíže. Dalším, naštěstí již méně oblíbeným hřibem je hřib satan:
Hřib satan je za syrova (či po nedostatečné tepelné úpravě) silně jedovatý, působí neutišitelné zvracení, které může trvat i 6 hodin. K otravě stačí ochutnat malý kousek houby, potíže mohou vyvolat i výpary ze syrové houby v uzavřené místnosti. Po kvalitním tepelném zpracování (minimálně 20 minut varu) otrava nehrozí, nicméně v satanu byly zjištěny i indolové deriváty (psychotoxické látky, které se vařením nerozkládají). Ke konzumaci jej proto nelze v žádném případě doporučit. [Zdroj: Wikipedie]
Proto na houby s rozumem a ideálně i nějakým zkušeným houbařem či encyklopedií. Přísloví o opatrnosti netřeba opakovat :)

5. Hasivka orličí

Hasivka orličí je druh kapradiny, který se v hojné míře vyskytuje i na našem území. U nás moc nejsme zvyklí baštit kapradí a raději si dáme kus bůčku, ale v asijských zemích si na hasivce celkem frčí. Přidávají ji do polévek, salátů a bůhví čeho ještě. Není však bez zajímavosti, že hasivka obsahuje kyanogenní glykosidy, toxické enzymy.Celá rostlina je jedovatá a otravy se projevují průjmem a krvavou močí, překrvením sliznic a horečkami, význačný může být i účinek na srdeční sval. V naší oblasti můžeme mít obavy zejména z otravy dobytka, který by mohl hasivku sníst, proto pokud jste také chovatelé, tak omrkněte pastviny a vykopejte kapradiny (jenom hasivku, je typická svou stavbou a rozložením listů) :)


Cestující potraviny

14. října 2015 v 20:23 | Kozí máma |  Životní styl
Momentálně si dopřávám drobnou vařící pauzu, tak mám čas koukat na dokumenty, zamýšlet se nad nimy a psát o nich články. Dalším zajímavým tématem jsou cestující potraviny (odkaz na dokument je zde).
Je to věc, která nás konzumenty moc často nenapadá. Technologie 21. století nám umožňují si dopřávat cokoliv téměř kdykoliv. Jahody v zimě, pomeranče v létě, čerstvou zeleninu celý rok. Globalizace je úžasná věc. Díky ní můžeme vařit spoustu rozmanitých jídel kdykoliv. Dřív se naši předkové museli spoléhat pouze na to, co daná sezóna přinášela. Když se lidé naučili konzervovat potraviny, měli už větší spektrum potravin k dispozici i po celý rok.

Indonéský les přetvořený na palmovou plantáž.


Napadlo vás někdy jaké je to dilema? Na jednu stranu tu máme neskutečnou hojnost surovin a svět doslova v jednom supermarketu. Mnoho pracovních příležitostí (i když to je diskutabilní vzhledem k tomu, že zemědělci mají z úrody minimum). A na stranu druhou ekologický dopad na naši planetu. Splodiny které jsou tvořeny dopravními prostředky převážejícími potraviny ze světadílu na světadíl. Kontrolovaný ekosystém, který lidé přetvořili k obrazu svému. Vykáceli lesy, zavedli vodovodní potrubí do hor i na poušť. Postavili statisíce skleníků s umělým zavlažováním a regulovanou teplotou. Jak daleko jsme ochotni zajít?

Krajina pokrytá skleníky, Španělsko

Nechci vás tímto článkem uvést do deprese ani přinutit nekupovat potraviny z celého světa. To snad ani v dnešní době nejde. Otázkou je, kde je ta hranice? A musí člověk kupovat v létě rajčata ze Španělska, protože jsou v supermarketu zrovna v akci nebo si je může vypěstovat na zahrádce sám nebo koupit na trhu od farmáře? A je opravdu potřeba mít zázvor až z Číny a bazalku z Nizozemí? Tulipány z Holandska a fazolové lusky z Jihoafrické republiky? Dýni z Korey a papriku z Chile? Mnohá "cool" hnutí podporující regionální potraviny nemusí usilovat jen o vlastní zisk, ale třeba také o to šetřit životní prostředí uvažování o tom, co jíme. Jsem sice propagátorkou mezinárodních kuchyní, ale zároveň se snažím při vaření používat lokální suroviny (kromě teda těch, které jsou pro danou zemi typické - tedy mořské řasy si koupím Made in Japan, Fetu si koupím řeckou a ne žádný balsýr atd.).
Je to dilematem dnešní doby, kdy je pro určitou část obyvatel této planety jídla a obecně surovin nadbytek, zatímco jiná část přežívá na hranici chudoby. Závěrem bych také ráda zmínila fair trade, což je řekněme hnutí, které podporuje zemědělce v rozvojových zemích. A díky fair trade můžete tyto zemědělce podpořit i vy tím, že zakoupíte výrobky označené logem fair trade. Jsou běžně k sehnání v supermarketech a jedná se zejména o výrobky jako je čokoláda, káva, čaj, banány, kakao či cukr. Více o tomto hnutí se můžete dozvědět například na www.fairtrade.cz .


Krátké zamyšlení nad plýtváním potravinami

9. října 2015 v 19:50 | Kozí máma |  Životní styl
Pro rozšíření svých gastroobzorů jsem si pustila dokument s názvem Z popelnice do lednice (zde odkaz na ČSFD), který mapoval plýtvání potravin v západoevropských zemích. Připomnělo mi to to, jak se všude tvrdí, že se do naší republiky dováží pouze druhojakostní zboží a že v Rakousku a Německu jsou na tom s kvalitou potravin mnohem lépe a že my, východoevropané jsme "popelnice Evropy".


Co když je to všechno jinak? Dokument poukazuje třeba na to, že v Německu se v supermarketu vyhazují jogurty 6 dní před datem minimální trvanlivosti. Že hordy kvalitní zeleniny i ovoce končí v kontejnerech a jak se mnoho jídla vyhodí aniž by mělo šanci dostat se ke spotřebiteli a jak i spotřebitelé vyhazují 1/3 jídla, které nakoupí.
Nejsme na tom přece jenom my, Češi lépe? Mé ekologicko ekonomické srdce plesá. Je totiž možné, že v západních zemích prostě zboží vyhodí do kontejnerů, proto mají zákazníci na pultech jen top kvalitu. A zemědělci pláčou, protože jejich brambora je moc šišatá, okurka moc zahlá a rajče nemá špatný odstín, takže jídlo se mnohdy nedostane ani do obchodu. Prachy skončí v koši. Ale bufeťáci tam mají celkem párty. Vždyť je přece krásné, že u nás alespoň něco funguje správně a že máme možnost koupit si potravinu, která je v pořádku, sic po datu minimální trvanlivosti. A levněji. Je dobré vědět, že u nás nejsou kontejnery plné dobrého jídla. Ne že by mě rajcovala zhnilá zelenina v Kauflandu (je dobrý že ty batáty s plísní měli aspoň v akci), ale to je i na spotřebiteli, nakolik si všímá toho, co kupuje. Dokument je z roku 2010, zajímalo by mě, jak Německo od té doby pokročilo.
Jsem ráda, že i ve většině restaurací (alespoň v těch moravských, ve kterých jsem pracovala) funguje takový systém, že se zbytky jídla dávají prasatům. O něco horší je to třeba v univerzitní technologické laboratoři, kde vědci k jídlu přistupují čistě jako ke vzorku a končí v koši, přestože materiál je to chemicky neznehodnocený a poživatelný. Zde moje srdce šetřilky pláče a vždycky se snažím jídlo donést alespoň dobytku. (Takže pokud někdo z naší univerzity čte můj blog - co tak pořídit nějaké ústavní prase? Aspoň by pak mohla být zabijačka, hm?)
Nutí mě to i k zamyšlení nad plýtváním s potravinami v mé vlastní domácnosti. Loni v létě jsem dělala průzkum toho, kolik utratíme za jídlo a zjistila jsem, že my, jakožto manželský pár s vlastní zahradou a zvířectvem který se v jídle neomezuje, utratíme průměrně 5000 kč za měsíc za potraviny. To není málo. Vlastně to pro mnoho lidí může znamenat i polovinu jejich platu. V historickém kontextu by to nebyla žádná novinka. Průzkumy ukázali, že lidé byli dříve zvyklí utratit více než 50 % svého platu za jídlo. Zejména tedy vyšší a střední třída.
Snažím se, aby žádná surovina nepřišla na zmar. A když už ji nezkonzumujeme my, tak ať je z ní užitek alespoň v tom, že ji sní kozy nebo slepice. I tak se stejně jako mnoho jiných hospodyněk potýkám se zaplísněnými potravinami či zhnilým ovocem/ zeleninou, které se nestihly zkonzumovat. A pokaždé je mi to líto, když to letí do koše. Zajímalo by mě, jak to máte vy? Přece jenom, čím větší domácnost, tak určitě bude víc zbytků...


Článek bych ráda uzavřela slovy autorů filmu:"Jídlo znamená život. Jenomže podle odhadů Organizace pro výživu a polnohospodářství spojených národů více než polovina končí v koši. Jídlo které v Evropě a Severní Americe končí v kontejnerech by zasytilo všechny hladovějící lidi na světě. Trojnásobně. Jak změnit systém, který vytváří tolik odpadu? Všichni z nás by měli konat jako jeden. Uvědomělí spotřebitelé, zodpovědní obchodníci, distributoři a výrobci. A samozřejmě politici a politika, která by nepodporovala plýtvání, ale naopak by podporovala větší střídmost v konzumu. "

Korejský víkend

9. října 2015 v 14:43 | Kozí máma |  Korejská kuchyně
Korejská kuchyně je prostě bóží. Stejně jako ostatní asijské kuchyně je osobitá a svěží. Jde z ní cítit tradice i vliv okolního světa. Nejpoužívanější maso je zde hovězí, proto jej mám i já ve třech receptech. Skvělé je na tom úplně všechno. Zaujalo mě i specifické korejské stolování. Nejzajímavější je asi krájení. U žádné kuchně jsem se zatím nesetkala s tak precizní přípravou surovin. Ty krájí hned na 16 způsobů. Takže taková korejská kuchta se moc nenudí.
Korejská kuchyně je prostě báječná. Fascinuje mě její hravost, lehkost i nevyhraněnost. Všechno je sladko slané, nic není jenom slané. Nicméně jsem si dovolila být politicky nekorektní a obě Korey jsem sloučila v jdnu, čímž dosahuji velkých nepřesností :)

Předkrm: Ói son
Polévka: Pórková


Hovězí pórková pálivá polévka

8. října 2015 v 21:44 | Kozí máma |  Korejská kuchyně
Asiaté nemají moc ve zvyku polévky zahušťovat. Takže na polívku s jíškou jen tak nenarazíte. Pokud nejste moc fandové vývarů, tak Jukké džang vás moc nepotěsí.
Polévka je to tuze zajímavá. Hodí se pro letní dny, ale bodne vám i v zimě. Podporuje chuť k jídlu a vysokým obsahem proteinů vám pomůže obnovit ztracenou fyzickou sílu.
Některé z jejich ingrediencí jsou hůř dostupné, takže moje verze je jen velmi slabou náhražkou. Ne že by se tak úplně nedaly sehnat u nás, ale v zájmu zdravotní nezávadnosti jsem některé suroviny raději vypustila. Třeba taková hasivka orličí. To je kapradina, která volně roste i v našich lesích. Asiaty moc nezajímá, že tato rostlina je jedovatá a vesele ji konzumují. Dále je to také kolokázie, která je u nás známa jako pokojová rostlina. Nicméně nejsem botanik a než abych riskovala, že někomu v obýváku oškubu druh, který třeba není moc jedlý, tak jsem si raději tyto zážitky nechala ujít. Nicméně recept uvádím originální a nechávám na vás, co do polévky dáte nebo nedáte.


Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 1,5-2 hodiny
Počet porcí:
  • 4
Ingredience:
  • 400 g hovězího hrudí
  • 100 g pórku
  • 6 stroužků česneku
  • 2 lžíce sojové omáčky
  • 2 lžíce mleté červené papriky
  • 100 g máčených oddenků hasivky orličí
  • 100 g máčených stonků kolokázie
  • 200 g výhonků mungo
  • 100 g jarní cibulky
  • sůl
Korejská pórková polévka

Hovězí maso vložte na hodinu do vody, aby z něj vytekla krev. Pak jej vložte do hrnce, zalijte 4 litry vody a zahřívejte 17 minut na vysokou teplotu, poté co začne vřít, snižte teplotu, vařte zvolna 1 hodinu, přidejte koření a pak vařte dalších 30 minut. Ke konci vložte fazole, cibulku, oddenky hasivky orličí, stonky kolokázie a pórek. Ochuťte a ještě chvíli povařte.

Hovězí barbecue s dýňovými nudlemi

5. října 2015 v 21:49 | Kozí máma |  Korejská kuchyně
Další korejský chod a další hovězí. Korejská kuchyně je plná sladkoslané chuti, zeleniny, rýže a také hovězího. Manžel listoval mou korejskou kuchařkou a jasně a rozhodně mi označil tyto dva pokrmy s tím, že jsem se tedy nezmohla na protesty a nehledíc na zásady správné tvorby menu jsem se do těchto dobrot pustila.
Barbecue (BBQ) je způsob přípravy masa, který je velmi populární v USA a Austrálii a od 50. let také v Koreji (že by vzájemné obohacení národů během korejské války?). Tento způsob přípravy pokrmů v kouři pochází od indiánů, Korejci to dotáhli k dokonalosti asijskými surovinami. Takže v asijském podání vám představuji lahodné bul gogi (몰 고 ㄱ)
Gunjong tteogbokk (군종 떡볶) [kundžong tabokdži] je směs rýžových nudlí se zeleninou. Oproti tradičnímu receptu jsem si práci zjednodušila a nepřipravovala jsem se s rýžovým těstem (jehož receptura mi je stále neznámá a Internet ji přede mnou tají) a použila jsem instantní rýžové nudle. Jsem prostě lemra. Místo dýně můžte použit třeba cuketou či mrkví. Já měla radost, že dýně mají zrovna sezónu a že konečně v nějakém receptu uplatním dýni, takže v mém podání jsou nudle s dýní hokkaidó. Jídlo je to fantastické, zdravé a rychlé. A když se odleží, tak na druhý den chutná ještě lépe!
Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 30 minut
Počet porcí:
  • 4
Ingredience:
Masová směs:
  • 300 g hovězí svíčkové
  • 2 lžíce sojové omáčky
  • 1 lžíce cukru
  • 1/2 lžíce medu
  • 1 lžíce nasekané jarní cibulky
  • 1 lžíce nasekaného česneku
  • 1/2 lžíce sezamové (my chudší obyčejné) soli
  • pepř
  • 50 ml hruškové šťávy
  • 1 cibule
Rýžové nudle se zeleninou:
  • 1 balení instantních rýžových nudlí
  • 3 houby shiitake
  • 1 menší dýně hokkaidó
  • 2 lžíce sojové omáčky
  • 2 lžíce cukru
  • 1 lžička medu
  • 2 lžičky nasekané jarní cibulky
  • 1/2 lžíce nasekaného česneku
  • pepř
  • 1 cibule
  • 1 zelená a 1 červená paprika
  • 60 g výhonků mungo (nemusí být)
  • 1 lžička soli
Hovězí plátky s rýžovými nudlemi a zeleninou

1. Maso nakrájejte na kousky o rozměrech 5×4×0,3 cm, smíchejte s nakrájenou cibulí a zbylými ingrediencemi na masovou směs. Nechte marinovat alespoň půl hodiny.

2. Mezitím si připravte zeleninu k nudlím. Dýni, cibuli, papriky i houby nakrájejte na proužky. Nejprve na pánvi osmahněte dýni s cibulí a po chvíli dušení další zeleninu. Nudle jsem předem spařovala a byly po dušení hodně rozvařené, tak bych to možná riskla a přidala nudle ke směsi už sušené, třeba s trochou vody, i když dýně má v sobě vody dost, tak snad ani nebude potřeba...Nakonec přidejte zbylé ochucující ingredience a ještě trochu prohřejte.

3. Maso zprudka opékejte asi 5 minut na pánvi. Podávejte s nudlovou směsí.

Ói son

4. října 2015 v 12:59 | Kozí máma |  Korejská kuchyně
Ói son. Ói! Tuhle zdravou a rychlou dobrotu si nemůžete nechat ujít. Tenhle kreativní předkrm vás prostě dostane. Odráží se v něm asijská pečlivost a smysl pro detail (který já vcelku postrádám) a pečlivost v přípravě surovin. Jak jsem se dozvěděla z jedné super korejské kuchařky, tak asiaté mají nekolik způosbů krájení surovin, které se zde rozhodně uplatní. Plněné okurky podporují chuť k jídlu a proto se někdy podávají jako předkrm. 오ㅇ]전 je prostě delikatesa plná vlákniny, vitaminů, bílkovin a s minimem cukru a tuku. Jaké dietnější jídlo byste si mohli přát?


Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 15 minut
Počet porcí:
  • 15 kusů
Ingredience:
  • 1 okurka
  • 30 g hovězího předního masa
  • 2 houby shiitake
  • 1 vejce
  • 1 g drcené červené papričky
Kořenící omáčka:
  • 1 lžička sojové omáčky
  • 1 lžička cukru
  • 1/2 lžičky nasekaného pórku
  • 1 drcený stroužek česneku
  • sůl, pepř
Sladký ocet:
  • 1 lžička soli
  • 2 lžíce cukru
  • 4 lžíce vinného octa
  • 1 lžíce vody
Plněné okurky

1. Omyjte okurku a nakrájte ji asi na 2 centimetrové klínky. Na širší straně slupku třikrát nařízněte. Okurky dejte do slané vody na 15 minut. Pak osušte utěrkou.

2. Maso osušte a nakrájejte na kousky o rozměrech 0,2 × 0,2 × 2,5 cm. Houby naložte na hodinu do vody a nakrájejte na stejné kousky jako maso. Pak obojí smíchejte s kořenící omáčkou.

3. Vejce rozšlehejte a připravte z něj na pánvi omeletu. Tu pak narájejte na úzké proužky.

4. Na pánvi osmahněte okurky z obou stran asi minutu. Na jiné pánvi osmažte maso a houby. Okurky po osmažení zchlaďte a plňte masem, houbami, vaječnou omeletou a posypejte papričkou. Před servírováním pokapejte sladkým octem nebo jej podávejte zvlášť v misce.

Chapssaltteok

3. října 2015 v 17:44 | Kozí máma |  Korejská kuchyně

Chapssalddeok 찹쌀떡[čti tsapsajtao] je korejský dezert v podobě rýžového těsta plněného pastou z červených fazolí. Tyhle roztomilé malé kuličky najdete v mnoha barevných variantách a krásně váš stůl rozzáří. Zajímavé je, že Korejci v tradičních recepturách nepoužívají syntetická barviva, jak bychom se mohli mylně domnívat, ale všechna jsou čistě přírodního původu. Používajíprášek z pelyňku, gardénie (kvítko), jahodový prášek či mletou skořici. Já na skořici zapomněla, na žluté jsem použila kurkumu a na červené a zelené barvivo. Pokud chcete barvit přírodní cestou, tak na zelené dezerty můžete zkusit třeba čaj matcha, pokud ho máte k dispozici, na červené šťávu z mrkve, červené řepy či černého rybízu.
Když vařím světovou kuchyni, tak se občas setkám s problémem, že nevím, jak to či ono jídlo má chutnat. A právě korejské plněné dortíky jsou tím případem. Právě u toho jídla jsem zapochybovala o svých kuchařských schopnostech a nejsem si jista, jestli jsem něco zpackala a nebo jestli Korejci mají tak zvláštní chutě. Proto jsem nakonec zkombinovala recept na Chapssaltteok a Songpchjon, aby výsledný produkt vyhovoval našim chutím. Protože finální dortíky byly hodně škrobnaté, tak jsem je v závěru povařila, jak radí recept na Songpchjon, což je podobný recept, jen s lehce obmněněnými ingrediencemi. Uvádím jen základní recept, pokud vám nebude výsledek moc šmakovat, tak jej ještě chvíli povařte v páře.


Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 30 minut
  • Vaření: 1,5 hod.
Počet porcí:
  • 15-20 kusů
Ingredience:
Fazolová náplň
  • 1 hrnek červených fazolí Adzuki
  • 3 hrnky vody
  • 3/4 hrnku hnědého cukru
  • 1/4 lžičky soli
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • 2-3 lžíce rýžový nebo kukuřičný sirup (med pracoval taky v pohodě)
Rýžové těsto:
  • 1 šálek lepkavé rýžové mouky
  • 1/4 lžičky soli
  • 1 polévková lžíce cukru
  • 3/4 hrnku vody
  • barvivo
  • škrob na podsypání
Korejské fazolové dortíky

1. Do hrnce dejte fazole avodu a přiveďte to k varu po dobu 10 minut, přikryté pokličkou. Snižte teplotu a duste po dobu 1,5 hodiny, kontrolujte průběžně obsah vody a případně přilijte, ať se vám to nepřipálí. Pak uvařené fazole rozmixujte do hladka. Do hrnce přidejte hnědý cukr, sůl, vanilkové aroma a sirup (med). Míchejte na mírném ohni, dokud se cukr nerozpustí a pasta nezačne houstnout. Pastu pak nechte zchládnout tak, aby se z ní daly tvarovat kuličky.

2. Smíchejte rýžovou mouku, sůl, cukr. Pokud používáte barvivo, přidejte kapku do vody a dobře promíchejte (pokud chcete mít různé barvy, tak barvěte až samotné části těsta). Přidejte vodu do směsi a dobře promíchejte. Těsto umístěte do středu mísy. Překryjte mísu potravinářskou fólií, ponecháme prostor pro páry a ohřejte v mikrovlnce na 3 minuty (já mikrovlnku nemám, tak jsem zahřívala nad vodní lázní). Vytáhněte a asi 20 sekund míchejte. Znovu zakryjte fólií a strčte do mikrovlnky na 1 minutu. Energetickými krouživými pohyby zamíchejte, aby vzniklo tužší těsto.

3. Čistý povrch poprášte škrobem a položte na něj těsto. V rukách jej propracujte, v případě že jej chcete barvit různými barvami, tak rozdělte na tolik částí, kolik barev chcete mít a do jednotlivých částí zapracujte barvivo. Těsto pak vyválejte a vykrajujte z něj placky, kterými obalujte fazolové kuličky.


Ppang - korejské chlebové uzlíčky

2. října 2015 v 17:54 | Kozí máma |  Korejská kuchyně
Název může být pro nás Čechy trochu zaváděcící. Ppang je korejský výraz pro chléb a roll je převzato z anglického označení pro svitek či ruličku. Mohlo by nám to snad asociovat klasické pšenično žitné těsto svinuté do rolky. Chyba lávky. Je třeba si uvědomit, že pouze střední a severní Evropa využívá k přípravě pečiva žito, ve zbylé části světa se žito užívá spíš na pálenku nebo vůbec. A chléb je ve velké části světa prostě sladké pečivo. Proto ani Roll-ppang (롤빵) není žádný objev Ameriky. Svou chutí vám bude velmi důvěrně připomínat kynuté buchty. A vlastně i složení je velmi podobné. Otázkou je, zda by použití jiné mouky neovlivnilo texturu těsta - já použila hladkou mouku, protože "all purpose flour" jsem neměla k dispozici a navíc si myslím, že bude hladké mouce velmi podobná.
Recept jsem převzala od korejské blogerky (více zde), která uvádí, že se recept nezdá jako typicky tradičně korejský, ale mnoho korejských rodin si jej oblíbilo a vaří jej doma.


Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 30 minut
  • Kynutí: 1,5 hod.
  • Pečení: 15-20 minut
Počet porcí:
  • 6 větších kusů
Ingredience:
  • 3 lžíce másla
  • 125 ml mléka
  • 2 lžíce cukru
  • velká špetka soli
  • 1 velké vejce
  • 1 kostka droždí
  • 375 g hladké mouky
  • kostka droždí
1. Ve větší pánví roztavte máslo. Pak pánev odstavte z ohně a přidejte mléko, cukr a sůl. Promíchejte a pak přidejte část rozšlehaného vejce (trochu si nechte na potírání). Opět zamíchejte, přidejte rozdrobené droždí a nechte vzejít. Pak směs přesuňtedo mísy s moukou a promíchejte - mělo by vám vzniknout řidší těsto. Mísu přikryjte utěrkou a nechte těsto hodinu kynout. Pak jej promíchejte, ať se provzdušní a nechte odpočívat ještě půl hodiny.

2. Těsto přemístěte na pomoučený vál a důkladně prohněťte. Pak jej rozdělte na šest stejně velkých bochníčků. Z každého vyválejte váleček o délce asi 20 centimetrů, zasukujte a uložte do pekáčku s malými rozestupy. Pak je potřete zbylým žloutkem rozšlehaným s trochou mléka a pečte při 180°C 15-20 minut dozlatova.