Cestující potraviny

14. října 2015 v 20:23 | Kozí máma |  Životní styl
Momentálně si dopřávám drobnou vařící pauzu, tak mám čas koukat na dokumenty, zamýšlet se nad nimy a psát o nich články. Dalším zajímavým tématem jsou cestující potraviny (odkaz na dokument je zde).
Je to věc, která nás konzumenty moc často nenapadá. Technologie 21. století nám umožňují si dopřávat cokoliv téměř kdykoliv. Jahody v zimě, pomeranče v létě, čerstvou zeleninu celý rok. Globalizace je úžasná věc. Díky ní můžeme vařit spoustu rozmanitých jídel kdykoliv. Dřív se naši předkové museli spoléhat pouze na to, co daná sezóna přinášela. Když se lidé naučili konzervovat potraviny, měli už větší spektrum potravin k dispozici i po celý rok.

Indonéský les přetvořený na palmovou plantáž.


Napadlo vás někdy jaké je to dilema? Na jednu stranu tu máme neskutečnou hojnost surovin a svět doslova v jednom supermarketu. Mnoho pracovních příležitostí (i když to je diskutabilní vzhledem k tomu, že zemědělci mají z úrody minimum). A na stranu druhou ekologický dopad na naši planetu. Splodiny které jsou tvořeny dopravními prostředky převážejícími potraviny ze světadílu na světadíl. Kontrolovaný ekosystém, který lidé přetvořili k obrazu svému. Vykáceli lesy, zavedli vodovodní potrubí do hor i na poušť. Postavili statisíce skleníků s umělým zavlažováním a regulovanou teplotou. Jak daleko jsme ochotni zajít?

Krajina pokrytá skleníky, Španělsko

Nechci vás tímto článkem uvést do deprese ani přinutit nekupovat potraviny z celého světa. To snad ani v dnešní době nejde. Otázkou je, kde je ta hranice? A musí člověk kupovat v létě rajčata ze Španělska, protože jsou v supermarketu zrovna v akci nebo si je může vypěstovat na zahrádce sám nebo koupit na trhu od farmáře? A je opravdu potřeba mít zázvor až z Číny a bazalku z Nizozemí? Tulipány z Holandska a fazolové lusky z Jihoafrické republiky? Dýni z Korey a papriku z Chile? Mnohá "cool" hnutí podporující regionální potraviny nemusí usilovat jen o vlastní zisk, ale třeba také o to šetřit životní prostředí uvažování o tom, co jíme. Jsem sice propagátorkou mezinárodních kuchyní, ale zároveň se snažím při vaření používat lokální suroviny (kromě teda těch, které jsou pro danou zemi typické - tedy mořské řasy si koupím Made in Japan, Fetu si koupím řeckou a ne žádný balsýr atd.).
Je to dilematem dnešní doby, kdy je pro určitou část obyvatel této planety jídla a obecně surovin nadbytek, zatímco jiná část přežívá na hranici chudoby. Závěrem bych také ráda zmínila fair trade, což je řekněme hnutí, které podporuje zemědělce v rozvojových zemích. A díky fair trade můžete tyto zemědělce podpořit i vy tím, že zakoupíte výrobky označené logem fair trade. Jsou běžně k sehnání v supermarketech a jedná se zejména o výrobky jako je čokoláda, káva, čaj, banány, kakao či cukr. Více o tomto hnutí se můžete dozvědět například na www.fairtrade.cz .

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Deni Deni | Web | 19. října 2015 v 11:25 | Reagovat

Páni... ty fotky jsou dost zdrcující, když to člověk vidí takhle celé najednou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama