Červenec 2018

Jak uspořádat dokonalý festival?

26. července 2018 v 22:27 | Kozí máma |  Ostatní
Nejspíš byste čekali několikabodový výčet toho, co by měl splňovat festival, aby byl považován za úspěšný. No v tomto případě, to bude asi návod jenom tak z části. Jak se říká chytrému napověz...třeba na mé stránky narazí nějaký osvícený pořadatel festivalu čehokoliv a budeme se i tady v Česku moct těšit na rakouskou úroveň.
Při dovolené ve Vídni jsme s manželem, někde mezi mácháním nohou ve fontáně na Maria-Theresien-Platz a údajně nejlepším tafelspitzem ve Vídni, narazili na zvláštní park. Nejprve nás překvapila souvislá linie laviček, která lemovala obě strany chodníku. I zvýšená koncentrace lidí napovídala, že se něco děje. Zvědavost nám nedala a pokračovali jsme v cestě parkem. Dostali jsme se mezi spoustu lidí, stolečků a stánků. Nikdo nás nezastavil a nepožadoval po nás vstupné, tak jsme pokračovali dál (podle všeho se městu podařilo sehnat dostatek sponzorů na financování akce, tudíž neměli potřebu znepříjemňovat návštěvníkům den vstupným).
Libá vůně mi nedala a začala jsem si pročítat vývěsky stánků. Za chvíli jsem pochopila, že v každém ze stánků se nabízí pokrmy kuchyně nějakého státu (pravidelní návštěvníci vědí, že je to moje specialita). Za chvíli jsem měla pocit, že jsem umřela a dostala se do nebe. Nabídka byla tak skvělá, že jsme neodolali, vzdali se tafelspitzu ve prospěch stánkového jídla.


Další šok nastal, když jsem si kupovala jídlo. Nikdo mi nedal jídlo na plastový talířek spolu s příborem, kterým všechno chutná jako fuj, ale jídlo mi bylo naservírováno na keramický talíř a jedla jsem normálním příborem. Moje ekologická duše jásá. To snad není možné. Dokonce i nápoje jsme dostali do skla. V nevíře jsem se rozhlížela okolo sebe. Po obřím prostoru Radhausplatz se procházeli číšníci, kteří sbírali nádobí a snášeli je do mycích stanic, kde se další personál staral o mytí. Nádobí bylo tedy řešeno centrálně - pořadatel zajistil, že stánkaři dostanou nádobí a staral se také o to, aby bylo umyté. Nechápala jsem to. Co když se něco rozbije? Fungovalo by to v Česku? Vyplatí se jim to? Proč jim to lidé nekradou? Dlouhou úvahou jsem došla k tomu, že lidé se necítí ošizení, protože neplatili zbytečně vysoké vstupné za nic, proto ani nemají potřebu se obohacovat nějakým nádobím. A nevím, jestli se to městu vyplatí, nicméně jenom filmový festival se tam koná dva měsíce a podle internetu jsem zjistila, že se tam konají i vánoční stánky a další akce, takže nádobí má mnoho využití. A největším benefitem, který si bohužel stále mnoho lidí v Česku neuvědomuje, je nulová ekologická zátěž, která prostě za tu námahu stojí. Jsem ráda, že se už na mnoha místech začínají objevovat zálohované pohárky na vícero použití (a stejně narazíte na primitivy, kteří si stěžují, že si musí myslet na zálohu, místo aby byli rádi, že se zbytečně nevytváří plastový odpad). No a navíc - koktejl či pivo ze skla stejně jako jídlo z keramiky chutná vždy stokrát líp než cokoli z plastu (většinou, když se chystám na gastrofestival, tak to řešívám tak, že si do kabelky brávám příbor z domu a pohárky používám opakovaně). Nejúsměvnější pro mě byla omáčka ke steaku z konzumovatelného kelímku (byl vyrobený z podobného těsta, jako se dělají kornoutky na zmrzlinu).


Dostali jsme kýžené dobroty a rozhlédli se, kde si sednout. K mému překvapení nebyly u stánků lavičky, ale příjemně řešený open space byl v podobě stolečků a židliček, jako na jedné velké zahrádce restaurace. Tím pádem odpadly obavy z toho, že se se mnou lavička zhroutí nebo přesedání přes pět dalších lidí.
Protože nemáme rádi davy, usadili jsme se v amfiteátru s plátnem, abychom mohli pokračovat v hovoru. K našemu překvapení začala za chvíli hrát vážná hudba. To už jsem začínala mít pocit, jako by ten festival někdo tvořil mě na míru. Nikoho nerušila, jen podkreslovala pohodovou atmosféru a po setmění začala projekce záznamů koncertů filharmonie. A přitom jsme se mohli kochat pohledem na gotickou radnici.
Další velký šok jsem zažila na toaletách, které sice placené byly, ale měla jsem takový servis, že mě uklízeč skoro doprovodil až do kabinky. Před mým vstupem do kabinky vběhl s dezinfekcí a smetákem v ruce, jestli je všechno v pořádku a totéž opakoval po mém odchodu. Možná přehnaná péče (trochu jsem měla strach, jestli nepřijde zkontrolovat i proces vyměšování), niméně lepší, než narazit na překvapení, které nechal někdo přede mnou.
Jako bonus podotknu, že pití jsme si kupovat ani nemuseli. V celé Vídni jsou umístěny osvěžovací stanice, kde se můžete napít, dopustit láhev nebo na sebe pustit jemnou mlhu. Zase a opět zdarma. Se smutným povzdechem teď myslím na všechny ty chudé majitele hotelů a restaurací, kteří si musí i za kohoutkovou vodu u nás účtovat i čtyřicet korun.


No, máme se ještě od Rakušanů, co učit... a vás, co jste se dočetli až sem určitě zajímá, co to bylo za festival - jednalo se o Filmfestival Wiener Rathausplatz a co mi má znalost němčiny dovolí, tak z dostupných informací chápu, že se koná každoročně od 30. června do 2. září. Takže pro vás, co by si rádi udělali malý gastronomicko-historický výlet, Vídeň vřele doporučím. Pokud byste chtěli více doporučení, tak vás odkážu na svou gastrocestovatelskou mapu, kde jsou podrobné recenze námi navštívených restaurací, včetně těch, které se účastní festivalu.

Formiky na ledové panáky

9. července 2018 v 20:38 | Kozí máma |  Recenze produktů
Venku pařák, tak jsem se rozhodla, že konečně uvařím ledové panáky. Náročná to práce. Doufám, že mi to v www.postovnezdarma.cz odpustí (trvalo mi to půl roku), ale na správné počasí se vyplatí čekat.


Ledové panáky jsou dost efektivní i praktické. Pokud ovšem nemáte ukecané kámoše, kterým se panáky roztečou dřív než se k nim dostanou. Mě fascinuje jejich gastronomické využití (a předpokládám, že brzo na to velké firmy přijdou taky a začnou je prodávat za desetinásobek současné ceny). Už jsem viděla, že jedná pražská restaurace v ledových panácích podává krevety s nějakou omáčkou. Geniální. Umím si v nich představit i amouse bouche v podobě gazpacha či jiných studených polévek. Navíc je to dost efektivní, neotřelé a moderní servírování jídla, takže se těším, až to někde uvidím častěji nebo až se ke mě dostanou pořádné krevety a vymáchám je v tom ledu :) Prozatím jsem si do nich nalila rybízák, ale musím mockrát nalívat, tak příště poprosím www.postovnezdarma.cz do silikonu dát i skleničku na víno :) Nebo krígl, z toho by se manžel zbláznil štěstím!