Ostatní

Jak uspořádat dokonalý festival?

26. července 2018 v 22:27 | Kozí máma
Nejspíš byste čekali několikabodový výčet toho, co by měl splňovat festival, aby byl považován za úspěšný. No v tomto případě, to bude asi návod jenom tak z části. Jak se říká chytrému napověz...třeba na mé stránky narazí nějaký osvícený pořadatel festivalu čehokoliv a budeme se i tady v Česku moct těšit na rakouskou úroveň.
Při dovolené ve Vídni jsme s manželem, někde mezi mácháním nohou ve fontáně na Maria-Theresien-Platz a údajně nejlepším tafelspitzem ve Vídni, narazili na zvláštní park. Nejprve nás překvapila souvislá linie laviček, která lemovala obě strany chodníku. I zvýšená koncentrace lidí napovídala, že se něco děje. Zvědavost nám nedala a pokračovali jsme v cestě parkem. Dostali jsme se mezi spoustu lidí, stolečků a stánků. Nikdo nás nezastavil a nepožadoval po nás vstupné, tak jsme pokračovali dál (podle všeho se městu podařilo sehnat dostatek sponzorů na financování akce, tudíž neměli potřebu znepříjemňovat návštěvníkům den vstupným).
Libá vůně mi nedala a začala jsem si pročítat vývěsky stánků. Za chvíli jsem pochopila, že v každém ze stánků se nabízí pokrmy kuchyně nějakého státu (pravidelní návštěvníci vědí, že je to moje specialita). Za chvíli jsem měla pocit, že jsem umřela a dostala se do nebe. Nabídka byla tak skvělá, že jsme neodolali, vzdali se tafelspitzu ve prospěch stánkového jídla.


Další šok nastal, když jsem si kupovala jídlo. Nikdo mi nedal jídlo na plastový talířek spolu s příborem, kterým všechno chutná jako fuj, ale jídlo mi bylo naservírováno na keramický talíř a jedla jsem normálním příborem. Moje ekologická duše jásá. To snad není možné. Dokonce i nápoje jsme dostali do skla. V nevíře jsem se rozhlížela okolo sebe. Po obřím prostoru Radhausplatz se procházeli číšníci, kteří sbírali nádobí a snášeli je do mycích stanic, kde se další personál staral o mytí. Nádobí bylo tedy řešeno centrálně - pořadatel zajistil, že stánkaři dostanou nádobí a staral se také o to, aby bylo umyté. Nechápala jsem to. Co když se něco rozbije? Fungovalo by to v Česku? Vyplatí se jim to? Proč jim to lidé nekradou? Dlouhou úvahou jsem došla k tomu, že lidé se necítí ošizení, protože neplatili zbytečně vysoké vstupné za nic, proto ani nemají potřebu se obohacovat nějakým nádobím. A nevím, jestli se to městu vyplatí, nicméně jenom filmový festival se tam koná dva měsíce a podle internetu jsem zjistila, že se tam konají i vánoční stánky a další akce, takže nádobí má mnoho využití. A největším benefitem, který si bohužel stále mnoho lidí v Česku neuvědomuje, je nulová ekologická zátěž, která prostě za tu námahu stojí. Jsem ráda, že se už na mnoha místech začínají objevovat zálohované pohárky na vícero použití (a stejně narazíte na primitivy, kteří si stěžují, že si musí myslet na zálohu, místo aby byli rádi, že se zbytečně nevytváří plastový odpad). No a navíc - koktejl či pivo ze skla stejně jako jídlo z keramiky chutná vždy stokrát líp než cokoli z plastu (většinou, když se chystám na gastrofestival, tak to řešívám tak, že si do kabelky brávám příbor z domu a pohárky používám opakovaně). Nejúsměvnější pro mě byla omáčka ke steaku z konzumovatelného kelímku (byl vyrobený z podobného těsta, jako se dělají kornoutky na zmrzlinu).


Dostali jsme kýžené dobroty a rozhlédli se, kde si sednout. K mému překvapení nebyly u stánků lavičky, ale příjemně řešený open space byl v podobě stolečků a židliček, jako na jedné velké zahrádce restaurace. Tím pádem odpadly obavy z toho, že se se mnou lavička zhroutí nebo přesedání přes pět dalších lidí.
Protože nemáme rádi davy, usadili jsme se v amfiteátru s plátnem, abychom mohli pokračovat v hovoru. K našemu překvapení začala za chvíli hrát vážná hudba. To už jsem začínala mít pocit, jako by ten festival někdo tvořil mě na míru. Nikoho nerušila, jen podkreslovala pohodovou atmosféru a po setmění začala projekce záznamů koncertů filharmonie. A přitom jsme se mohli kochat pohledem na gotickou radnici.
Další velký šok jsem zažila na toaletách, které sice placené byly, ale měla jsem takový servis, že mě uklízeč skoro doprovodil až do kabinky. Před mým vstupem do kabinky vběhl s dezinfekcí a smetákem v ruce, jestli je všechno v pořádku a totéž opakoval po mém odchodu. Možná přehnaná péče (trochu jsem měla strach, jestli nepřijde zkontrolovat i proces vyměšování), niméně lepší, než narazit na překvapení, které nechal někdo přede mnou.
Jako bonus podotknu, že pití jsme si kupovat ani nemuseli. V celé Vídni jsou umístěny osvěžovací stanice, kde se můžete napít, dopustit láhev nebo na sebe pustit jemnou mlhu. Zase a opět zdarma. Se smutným povzdechem teď myslím na všechny ty chudé majitele hotelů a restaurací, kteří si musí i za kohoutkovou vodu u nás účtovat i čtyřicet korun.


No, máme se ještě od Rakušanů, co učit... a vás, co jste se dočetli až sem určitě zajímá, co to bylo za festival - jednalo se o Filmfestival Wiener Rathausplatz a co mi má znalost němčiny dovolí, tak z dostupných informací chápu, že se koná každoročně od 30. června do 2. září. Takže pro vás, co by si rádi udělali malý gastronomicko-historický výlet, Vídeň vřele doporučím. Pokud byste chtěli více doporučení, tak vás odkážu na svou gastrocestovatelskou mapu, kde jsou podrobné recenze námi navštívených restaurací, včetně těch, které se účastní festivalu.

Jak (ne)trezírovat

18. května 2017 v 16:38 | Kozí máma
Cupcakes a vůbec všechny minidortíky jsou podle mě úplně nejgeniálnější dezert. Můžete na ně naplácat prakticky cokoli, vejdou se vám elegantně do krabičky a navíc máte skvěle koncentrovanou chuť v zákusku, který se vám vejde do dlaně.
Nedávno jsem aktualizovala svou sbírku trezírovacích pomůcek a při svých pokusech jsem přišla na pár věcí, které by vám, pokud taky se zdobením dortů či cupcakeů začínáte, mohly pomoct.


  1. Na velikosti záleží. Alespoň co se špiček, sáčků a nástavců na špičky týče. Pokud rádi experimentujete s barvama a neděláte obří dorty, raději si nakupte více malých sáčků než pár obrovských. Velikost špiček vybírejte podle velikosti ornamentů - s malýma se víc nadřete, ale jsou efektivnější, na druhou stranu jsou ornamenty, na které využijete zase ty větší. Pokud si budete pořizovat ke špičkám i plastový adaptér (a to je úžasně praktická věc), tak si pořádně přeměřte špičky a pokud si nejste jistí, tak raději zvolte zlatý střed (tedy střední velikost), protože ten vám bude pasovat na většinu špiček. Ale i to se může lišit výrobce od výrobce.
  2. Není barva jako barva. Těžko to poznat, že jo. Většina barev je v neprůhledném obalu (a stejně to jsou koncentráty, takže na tom nic nevykoukáte) a odstíny jsou namalované všechny podobně. Já se teď spálila, když jsem místo svých už ozkoušených gelových barev Wilton (které jsou sice trochu dražší, ale zato kvalitní) koupila neznámou značku s příznačným názvem Food Colours (prostě to vycházelo cenově dobře a navíc v sadě byly všechny odstíny, co jsem chtěla). ALE. Food Colours jsou mnohem méně koncentrované než Wiltonky a navíc i když jsem jich do krému narvala sebevíc, tak jsem nedocílila barvy, jakou deklaroval výrobce. A v konečném důsledku stejně většina z nich vypadala jako od kolotočářů. A ty čtyři stovky mi už nikdo nevrátí.
  3. Moc neexperimentujte. Alespoň co se krému týče. Mám otestovaný jednoduchý máslový krém (250 g másla, 500 g moučkového cukru + jakékoliv aroma a barva) a ten drží, vypadá krásně a dobře se s ním pracuje. Když jsem zkusila přidat do máslového krému šlehačku, aby se chuť zakulatila, tak i přes použití ztužovače šlehačky byl (logicky) krém řidší a pracovalo se s ním hůř. Mám v plánu ještě vyzkoušet krémy s mascarpone, čokoládou a burákovým máslem, ale myslím, že se nakonec stejně vrátím ke svému máslovému základu.
  4. Bacha na teplo! Venku už je krásně, na sluníčku skoro třicet. To je přesně to počasí, kdy se do trezírování nepouštějte. Ani do focení výsledného produktu a ani do přepravy výtvorů svým přátelům. Protože krém samozřejmě taje, díky velké ploše mnohem rychleji než normální máslo a z původně krásných dortíků vznikne něco, co nikoho neohromí.

Obědy do práce

7. května 2017 v 22:39 | Kozí máma
Jako spousta lidí si i já nosím s sebou do práce obědy v krabičce. Poté, co člověk vyčerpá obvyklé recepty, tak začne pátrat po něčem novém. Co přípravit, aby to přežilo cestu a zároveň aby to bylo dobré i po ohřátí? Připravila jsem vám pro inspiraci několik tipů na jídlo s sebou i na krabičku.




Za poskytnutí nádherné krabičky děkuji e-shopu ForGents. Přestože se tento obchod zaměřuje zejména na dárky pro muže, tak balíček přišel krásně zabalený i mě a taky mi udělal velkou radost. Jako člověk, který nenávidí balení dárků dávám ForGents za skvělý nápad s už zabaleným dárkem body navíc. :) Sortiment obchodu je opravdu široký - od kosmetiky přes věci do kanceláře, na sport a cestování až po stylové věci do domácnosti (kde jsem se mim jiné zamilovala do smaltovaného nádobí). Krabička z hliníku je jako stvořená nejen pro drsňáky, do přírody (kde je výhodou to, že se jen tak nerozbije), ale i v lednici v kanceláři bude vypadat dost stylově oproti omšelému plastu.

Slintám nad tím - nově i na Facebooku a Instagramu

28. dubna 2017 v 8:10 | Kozí máma
Od minulého týdne fungujeme i na Facebooku a Instagramu! Pokud máte zájem vědět o nejaktuálnějších článcích hned a občas nahlédnout i za scénu "načančaných" fotek olajkujte naši stránku a budete v obraze :) Instagramový účet najdete pod názvem (jak jinak) slintamnadtim.


Vanilková, mátová a ostružinová zmrzlina na špejli

8. srpna 2016 v 17:01 | Kozí máma
Léto v plném proudu si žádá patřičné osvěžení. Já osobně mám nejraději smetanové zmrzliny, tak mám pro vás recept na ne jednu, ale hned tři druhy zmrzlin! Mnoho receptů na zmrzlinu obsahuje i vejce, já je v případě zmrzliny považuju za zbytečné, proto uvádím recept na zmrzlinu bez vajec.


Na zmrzlině většina z nás zbožňuje hlavně to, že může ledovou dobrotu slízávat ze špejle / kornoutku. V poslední době se s domácími nanuky stejně tak jako s jejich formičkami roztrhl pytel a výrobci se předhání, kdo vyrobí lákavější formu. Já vyzkoušela silikonovou formu od firmy Silikomart, kterou nabízí e-shop Ozdobdort.cz , která mě zaujala už tím, že narozdíl od jiných forem, které jsem doposud viděla, v ní tuhne zmrzlina v horizontální poloze. Zaujal mě také důmyslný systém, který bránil tomu, aby našlehaná hmota vytekla z formy v místě zasunutí špejle. Největší strach jsem měla z vyklápění zmrzliny, protože "vychytávka" na udržení špejle v přesné poloze je super, ale nedokázala jsem si představit, jak z toho pak vytáhnu špejli i se zmrzlinou. Naštěstí byly mé obavy zbytečné, jelikož silikon poskytuje formičce dostatečnou pružnost, aby šla zmrzlina bez problémů vyklopit. Překvapilo mě, že ostružinová zmrzlina šla vyklopit mnohem lépe než zmrzlina vanilková, předpokládám, že to bylo díky přítomnosti kyselin v ovoci.


Jak dlouho?
  • Doba přípravy: 30 minut
  • Mražení: 4 hodiny
Počet porcí:
  • 4 nanuky
Ingredience:
Vanilkový základ:
  • 1 smetana na šlehání (minimálně 33%, ideálně 40%)
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • 100 g moučkového cukru
Na dochucení:
  • hrst ostružin
  • 5 lístků máty
Smetanové nanuky

1. Vymyjte studenou vodou silikonovou formu, špejle namočte na chvíli do vody. Pak je zasuňte do otvorů ve formě.

2. Vychlazenou (! bez řádného vychlazení nebude mít smetana správný nášleh) smetanu ušlehejte do tuhé pěny. Pak k ní přidejte cukr a vanilkový extrakt. Tento základ můžete buď zamrazit, jako vanilkovou zmrzlinu nebo do ní můžete přimíchat další ingredience. V případě ostružinové zmrzliny zamíchejte do hmoty omyté a rozmixované ostružiny. Pokud chcete mátovou zmrzlinu, tak podrťte lístky máty v hmoždíři a pimíchejte k základu.

3. Hmotu dávkujte lžící do formiček a nechte zatuhnout v mrazáku minimálně 4 hodiny.

Vaření o zkouškovém

30. května 2016 v 11:40 | Kozí máma
Je tu další zkouškové a s ním i třetí článek o studentské stravě (pokud jste minuli články Jídelníček pro zkouškové období a Co jíst o zkouškovém vol. 2 , tak to rychle napravte). Při výběru jídel sem se tentokrát mimo toho, aby byl nutričně vyvážený, snažila v návaznosti na článek Jak zhubnout? vybírat jídla s nižším obsahem tuku a s vyšším obsahem bílkovin a vlákniny. U většiny názvů jídel se nachází přímo odkaz na recept.


Co jíst o zkouškovém? Vol. 2

15. ledna 2016 v 17:09 | Kozí máma
Pro velký úspěch článku Jídelníček pro zkouškové období jsem se rozhodla s dalším zkouškovým publikovat další "návod", jak během studijního času"nechcípnout hlady. Často je studentská strava pouhou utopií, kdy člověk má pár korun v kapse a neví, jestli je jít propít anebo si dát chleba s hořčicí. Snad zde tedy najdete inspiraci na jídla levná, rychlá, chutná i zdravá.
Jak jsem již předeslala v předchozím článku, tak pořadí jídel kombinuju tak, aby splňovaly určitou pestrost jídelníčku i nějaké nutriční hodnoty. Vařívám si na dva dny, proto práce s jídlem nemám tolik. V článku níže bude část z mých vybraných jídelníčků, recepty zde neuvádím, ale po kliknutí na název jídla se vám recept zobrazí zde nebo na nějakém jiném webu, podle kterého jsem vařila i já.


Jak upéct slaný dort?

24. července 2015 v 22:40 | Kozí máma
Na narozeniny mého manžela jsem se nějakou dobu připravovala. Chtěla jsem mu upéct něco božího, ale zároveň vím, že na sladké moc není. A stejně už dortům ve tvaru podkov a podobným pitominám dávno odzvonilo. Jasnou volbou byl tedy slaný dort, které se teď dostávají do módy. Kuchtičky dělají slané dorty různě. Většinou jsem našla dílka, která vypadala jako slané obložené mísy s uzeninami, sýry a pomazánkami sestavenými do určitého tvaru. Má vize byla víc dortovější - tedy korpus ze slaného pečiva proložený pomazánkami a korunovaný idylickou krajinkou v podobě uzeninové hory, nivového rybníku, oveček ze sýra, sýrového kopce sypaného pažitkou a bazalkou a pasáčka oveček - mého muže. Takhle zhruba vypadaly mé návrhy:


1. Těsto na korpus

U klasických sladkých dortů se používá většinou piškotové těsto. Jednoduché a rychlé. U slaného dortu jsem se rozmýšlela nad několika možnostmi, mezi něž patřilo těsto na toastový chléb, těsto na foccaciu, těsto na kynutý chléb, těsto na bagety či těsto na briošky. Nakonec zvítězilo těsto na bagety a těsto na briošky (zvýrazněný text je zároveň odkazem na recept). Vykynuté těsto jsem přesunula do vymastěné širší dortové formy a pekla cca 45 minut při približně 200°C. Vzhledem k tomu, že se jedná o těsto kynuté, tak korpus nabude mnohem více, než jste zvyklí u těsta piškotového. Před zdobením doporučuji korpus seříznout (ten horní je nejjednodušší obrátit "dnem vzhůru", pak bude zaručeně rovný), aby byl dort perfektní. Já si říkala, že mám přírodní motiv, tak mi tam kopeček nevadí - chyba lávky, z kopečku bohužel všechno padá a špejle v dortu nikomu moc nechutnají. Ale to jsou zkušenosti.


2. Pomazánky

Vybarte takové, jaké vám chutnají. A nezapomeňte, že je možná budete jíst dohromady, takže by se neměly chuťově moc přebíjet. U mě byla ve hře česneková (ale ta je moc agresivní), bramborovosalátová (moc těžká, špatně kombinovatelná), vajíčková, sýrová a nivová. Zvítězily poslední tři a samotný korpus jsem potírala neutrálním pomazánkovým máslem.


3. Zdobení


Nakupte si oblíbené uzeniny, sýry a zeleninu. A nějak to dejte dohromady. Na věci estetické jsem totálně levá a jde to poznat. Venku pětatřicet ve stínu a já se v přetopené kuchyni cítila jako Pat a Mat zkřížený s Pejskem a Kočičkou. Nervózní jak prvnička před porodem jsem to ve strachu z možné mikrobiální kontaminace, která je všude kolem nás a když počasí tak topí, tak se mikroorganizmy mohou všude a hlavně v mém dortu vesele množit, jsem to na korpus tak nějak rychle naplácala a nespokojena se svým mrzkým výkonem jsem to otráveně předala oslavenci. Manžel mi nadšeně děkoval s tím, že hezčí dort k narozeninám ještě nedostal. Nevím, jestli z něho mluvil hlad nebo láska a nebo měl tak smutný dětství, že nikdy nedostal pěkný dort. Každopádně všechno nejlepší, miláčku!

Vám přeji mnoho štěstí při tvorbě vašich dortů, ať vám to jde lépe než mě a ať dorty oslavencům chutnají! Doporučuji zdobit za chladného počasí, ať vás netlačí teplota místnosti. Slaný dort dělejte spíš na oslavu než jen tak, protože pokud nejte početná rodina, ale třeba jenom dva jako my, tak to budete jíst týden. Pokud vás zajímá, jak jsem vytvořila pažitkovo-bazalkový kopec, tak se jedná o koule podle tohoto receptu. Pastevec a ovečky jsou vytvořeny z kuliček z těsta na bagety, tedy stejné těsto ze kterého je část korpusu.

Jídelníček na zkouškové období

7. května 2015 v 19:58 | Kozí máma
Jako spousta jiných studentů se potýkám s tím, co jíst o zkouškovém. Přece jenom je to poměrně dlouhé období, kdy je člověk doma sám, většinu času spotřebuje na učení, ale jíst se musí, takže je třeba vykoumat co si uklohnit ideálně za málo peněz a v co nejrychlejším čase. A ještě k tomu chutně a vydatně. Už od svého prvního roku na výšce si na zkouškové a na prázdniny sestavuju jídelníček. Snažím se najít jídla, která splňují výše uvedené požadavky a přestože se jedná o studentskou stravu, tak nechci, aby to byl úplný "kekel". Pořadí jídel kombinuju tak, aby splňovaly určitou pestrost jídelníčku i nějaké nutriční hodnoty. Vařívám si na dva dny, proto práce s jídlem nemám tolik. V článku níže bude část z mých vybraných jídelníčků, recepty zde neuvádím, ale po kliknutí na název jídla se vám recept zobrazí na nějakém jiném webu, podle kterého jsem vařila i já. Často to nejsou nějaké hyper super kreativní recepty, také si ráda pochutnám na klasické české kuchyni...

 
 

Reklama