Životní styl

Jak jsem si pořídila silikony

5. srpna 2016 v 14:36 | Kozí máma
Je to tak. I já, zapřísáhlý konzervativec jsem uznala, že doba starých dřevěných válů je již dávno překonána a je třeba být přístupnější výdobytkům moderní doby.
Asi každá kuchařka zná ten pocit, kdy po práci s těstem stojí bezmocně s nožem nad válem a snaží se z něj seškrábnout zbytky těsta a uvést vál do původní podoby. Nedejbože, když se z něj snaží oprášit zbytky mouky a namísto ve dřezu skončí polovina mouky na zemi. Po mnoha útrapách jsem zabloudila na stránky Ozdobdort.cz , kde jsem našla řešení svých útrap v podobě silikonové podložky od firmy Silikomart.


Ihned po doručení jsem se nadšeně jala vařečky, abych nového pomocníka otestovala. Vytáhla jsem hned nejtěžší kalibr v podobě svých oblíbených houstiček Kanelboller (recept zde), které jsou chuťově fantastické, ale z neuvěřitelně lepivého těsta. Silikonová podložka nezklamala. Těsto z ní šlo skvěle odlepit samo nebo za pomoci plastové špachtle. Skvělé bylo také to, že když jsem potřebovala těsto přeložit napůl, nemusela jsem jej pracně odlepovat od podložky a riskovat, že ho potrhám - stačilo prostě ohnout i podložku. Silikonové podložky mají jedinou nevýhodu - nemůžete na nich krájet nožem, riskovali byste tak proříznutí podložky. Naštěstí většina těst není tak tvrdá, že by byl nůž nezbytný, proto je možné ho nahradit plastovou špachtlí nebo příborovým nožem. Rozdíl po práci můžete posoudit sami, já jsem nadšená. Podložku stačí omýt jarovou vodou, aniž by tomu předcházel tělocvik s nožem.

Jak zhubnout?

24. května 2016 v 23:16 | Kozí máma
Tuhle otázku si minimálně jednou za život jistě položila každá žena. A já jsem vrámci prokrastinace zabloudila na různá fóra a nestačila jsem se divit, že toto donekonečna omýlané téma ještě stále není vyřešené a mnoho lidí v něm tápe. A tak jsem se rozhodla odbočit od svého vybízení k obžerství opačným směrem. Nebudu tu ze sebe dělat odborníka na výživu. Za prvé proto, že výživu člověka jsem měla jenom tři semestry (a to jsem se úspěšně přednáškám vyhýbala jako čert kříži) a za druhé proto, že odborník na výživu je podle mě ten, kdo má z tohoto oboru minimálně doktorát. Nicméně i tak se k tomuto tématu vyjádřím a třeba tímto shrnutím informacím pomůžu pár duším, které stále nemají jasno. Jakožto milovník jídla, jsem za svou lásku jako mnoho jiných potrestána přebytečnými kily, a tak se snažím si alespoň jednou začas dopřát si "ramadán" a srovnat si svoje BMI do normálu.
Při pročítání již zmíněných diskuzí jsem se musela křižovat a nestačila jsem se divit, jakých banálních chyb se mnohé mladé ženy ve snaze za dokonalým tělem dopouštějí. Shrnu tu alespoň pár základních zásad a když už to nikomu nepomůže, tak si to alespoň na zítřejší zkoušku z Výživy zopakuju...

1. Vyvážená strava

Mnoho lidí stále žije v omylu a myslí si, že když radikálně vysadí cukr, tuky a nedejbože ještě lepek, tak budou hubení raz dva. Inu, dočasně možná (tzv. jo-jo efekt) a navíc na úkor svého zdraví. Ať už se to někomu líbí nebo ne k fungování těla potřebujeme přijmout určité množství bílkovin, tuků, sacharidů a vlákniny. Proto byly také stanoveny doporučené denní dávky jednotlivých nutrientů, které by měl člověk denně sníst. Skvělou pomůckou při dodržování správného jídelníčku je stránka www.kaloricketabulky.cz (a nejedná se o skrytou reklamu), kde si vyplníte údaje o svém věku, pohlaví, výšce, aktuální váze, cílené váze a každý den si budete evidovat co a jaké množství sníte. A na jednoduchém grafu pak můžete sledovat, co si ještě můžete dovolit sníst. Proto se z vás nemusí stát šílený dietář ohlodávající jenom mrkev, ale můžete si s mírou dovolit sníst mnoho jiného. Upravené doporučené denní dávky na režim hubnutí jsou nastaveny tak, že máte dostatek živin na základní biologické funkce (plus se vám můžou navyšovat dávky podle fyzické aktivity), tudíž tuky spalujete už jenom tím, že normálně fungujete. Úbytek na váze je pozvolnější (cca 0,5 kg/ týden), nicméně z dlouhodobějším efektem (než začnete zase prasit).

Co tedy jíst?
Luštěniny, ořechy, sušené ovoce, libové maso (drůbež, králíci, hovězí), tvaroh a výrobky z tvarohu (velmi nízkotučné jsou Olomoucké tvarůžky), jogurty, ale hlavně ovoce a zeleninu (3-5× denně), šunku, rýži, pečivo a tak dále...
Kapitolou samotnou o sobě jsou potraviny, které se jako "fit" jenom tváří. Mnohé potraviny s nízkým obsahem tuku totiž obsahují například víc sacharidů nebo jiné složky, které jim chybějící tuk nahradí. Proto je třeba číst si obaly. Stejně tak je třeba dát si pozor na mnohé rádoby celozrnné pečivo, které je jenom dobarvené karamelem a navrch posypané pár semínky. Ale to už záleží na výrobci.

Je možné necvičit, jíst dietně a stejně přibírat?
Ano, i to je možné. Při dlohodobé dietě se tělo adaptuje na "nový režim" a zpomalí se metabolismus, tedy začne hospodařit s přijatými živinami jinak, jednoduše řečeno "začne si ukládat zásoby na horší časy". Díky této vlastnosti dokáže člověk přežít bez jídlla relativně dlouho, stejně tak dokázali přežít lidé v koncentračních táborech.

Návštěva výživového poradce?
V dnešní době se rozmohl trend tzv. výživových poradců. Což jsou lidé, ktěří vám za nehoráznou sumu sestaví jídelníček "na míru". Zajímavé na tomto trendu je, že není zákonem ošetřený, tím pádem si v dnešní době kdokoliv bez jakéhokoliv odborného vzdělání může otevřít výživové poradenství a radit lidem, jak se mají stravovat. O to lépe, že pokud poradí špatně, což může mít za následek újmu na zdraví, tak je ani nelze trestně stíhat. Za sebe tedy doporučuji takovéto "podniky" nenavštěvovat. Hezky se k tomu vyjádřil RNDr. Petr Fořt, CSc. v rozhovoru pro Aktuálně.cz (ke shlédnutí zde). Něco jiného je návštěva dietologa, který ma vystudovanou medicínu a specializuje se na patologické jevy v oblasti stravování (obezita, malnutrice...).

2. Pitný režim

Ano. Takové to sprosté slovo z dob našeho dětství. Ale mimo to, že vodu potřebujeme na spoustu nudných funkcí v našem organizmu, tak je to taky skvělý plnič. Tedy když je žaludek plný vody, nemá pocit, že má hlad. A pít hlavně vodu z vodovodu.

3. Pohybová aktivita

Ale to je přece jasné. Takové to klišé o tom, jak jsou tlustí lidé líní a strašně se přežírají je... ve většině případů pravda.

Je možné často cvičit a vážit ještě víc?
Zní to stupidně, ale někteří lidé se nad tím opravdu podivují. A ano možné to je, protože svalovina váží víc než tuky.


Příliš krátký článek? Ono vlastně není co víc psát. Jen bych chtěla závěrem upozornit na to, že nic se nemá přehánět. A pokud se vaše BMI blíží hodnotě 18,5 (tedy podváha), tak se s klidem vraťte k nestřídmé hodovní tabuli. Protože světe div se z podváhy plynou stejně velká zdravotní rizika jako z obezity II. typu (pro představu to je jateční váha dobře vykrmeného čuníka).


Je mléko vražda?

16. února 2016 v 22:16 | Kozí máma
Nedávno se internetem začalo šířit video (pod vkusným názvem " Mlíko je ku*va děsivý "), které mnoho lidí vyděsilo a spousta z nich začalo s odporem k mléčnému průmyslu skupovat litry mléčných náhražek. Já jako člověk vzdělávající se v potravinářství jsem se po tom videu osypala. Zarazilo mě, nakolik jsou lidé schopní podlehnout tomu, co slyší a vidí na internetu, pokud se jedná o dobře sestříhané video, "vtipně" komentované hezkou blondýnou a dopovázené děsivou hudbou hodnou špatného Hitchcockova filmu (pokud bych připustila, že Hitchcock mohl natočit špatný film). Video mi nedalo spát, a tak jsem se obětovala a pro své čtenáře jsem jej zhlédla ještě jednou, abych se mohla k jednotlivým pasážím vyjádřit a zabránit podobnému šíření bludů. Myslím si, že mé vzdělání je natolik postačující, abych mohla vysvětlit některé aspekty (minimálně jsou mé znalosti v tomto oboru větší než znalosti autorky videa). Nebudu se vyjadřovat k některým pasážím chovu krav, protože nejsem veterinář a neznám situaci ve všech kravínech, proto se zaměřím spíš na to, co se mléka přímo týče. Předesílám také, že nikomu nevyvracím jeho vegetariánství či veganství, je to věc volby, ale pokud se k tomu člověk rozhodne, měl by být alespoň dostatečně informovaný.
Zde je ono video, které se virálně šíří a jen z českých uživatelů jej zhlédlo více než jeden milion lidí během čtyř dní.



Mýtus 1.: Tele je ihned po narození odebráno matce. V České republice je většina telat odstavována minimálně pět hodin po porodu, často ve stáří pěti dnů, někdy může být tele odstaveno až po měsíci. Tzv. mlezivo, které je vylučováno několik dní po porodu krávy, obsahuje mnoho látek, které jsou nezbytné pro výživu a správný vývoj mláděte. Termíny odstavu telat se liší dle individuálního programu každého kravína. Mléko dojnice ihned po porodu nesmí být uvedeno do oběhu ani použito pro výrobu mléčných výrobků, protože je technologicky nevhodné. Je používáno pro dokrmování telat.

Mýtus 2.: Pouto matky a mláděte je velmi silné, někdy pláče celé dny, když hledá svoje mládě. Tohle tvrzení je dost přitažené za vlasy. Už jsem pár kusů dobytka vlastnoručně odrodila a myslím, že většina mých koz nebo ovcí by si sotva všimla, že se jejich potomek ztratil. Nezpochybňuji mateřské pouto zvířat, jistě tam nějaké je, ale ne takové, aby z toho kráva měla doživotní trauma.

Mýtus 3.: Mléčné krávy jsou celý život opakovaně oplodňovány, aby stále tvořily mléko, což vede k předčasnému stárnutí, vyčerpání a mastitidě - bolestivému, ale běžnému zánětu vemene, někdy doprovázenému infekcí. Předně - krávy jsou zvířata hospodářská a nebýt produkce mléka, tak by nežila vůbec. V dnešní době jsou v evropských chovech uplatňovány zásady welfare, tedy humáního nakládání se zvířaty. Kráva má tedy poměrně hezký život - má co jíst, pít, kde spát, nehrozí jí, že ji sežere predátor. Domestikace krav je ostatně pro nás samozřejmostí už 1500 let (u ovcí a koz dokonce 8000 let). Z tvrzení aktivistky vyplývá, že mastitida je onemocnění, které bezvýhradně potká každou krávu. Tak to není, ve všech kravínech se tomuto onemocnění snaží předejít jak hygienickými, tak technickými opatřeními.

Mýtus 4.: Krev a hnis v kravském mléku jsou také běžné, takže je obvykle filtrováno. Filtrace se u mléka provádí z důvodu odstranění případných nečistot či mikroorganizmů. Krev by byla v bílém mléce poměrně patrná...

Mýtus 5.: Krev a hnis nejsou odfiltrovány úplně, proto je v Evropě, Austrálii, Kanadě a na Novém Zélandu povoleno v každém mililitru mléka až 400 000 somatických buněk a v USA 750 000 somatických buněk. Somatické buňky mohou přecházet do mléka z vznitřního povrchu mléčné žlázy při její regeneraci, nacházejí se v každém mléce, i v mateřském. Je zakázáno uvádět do oběhu mléko od dojnic se zánětem mléčné žlázy nebo od dojnic léčených antibiotiky. Vemena dojnic jsou označena a mléko je likvidováno, dokud není dojnice zcela zdráva.

Mýtus 6: Studie ukazují, že největší spotřebitelé mléka mají nejčastěji zlomeniny a osteoporózu. Mezi největší spotřebitele mléka se řadí asi 95 % všech příslušníků euro-americké populace. Je tedy jistě pravda, že někteří z nich mohou mít zlomeniny a osteoporózu. Já naopak četla studie prokazující pozitivní vliv mléka a mléčných výrobků na zdraví člověka. Nejedná se pouze o vápník, ale i jiné cenné minerální látky, vitaminy a bílkoviny.

Bonus na závěr: Všimli jste si, jak slečna ve videu zmiňuje, jak je kráva uvězněna a oplodněna v něčem, co průmysl nazývá "znásilňovací rampa"? Jedná se o kruhovou dojírnu, tedy o zařízení, ve kterém mohou být krávy pohodlně podojeny. Stejnou, jako je na snímku, naleznete i u českého dodavatele zde .


Pokud vás vyděsily záběry z inseminace, kravského porodu, odtahu krávy s poraněnou nohou, případně pomoc krávě při kolice, doporučuji vyhledat si podobná témata o druhu Homo sapiens sapiens, zjistíte, že většina těchto operací se příliš neliší. Vycházím ze znalostí vlastního chovu zvířat i ze znalostí českého mléčného průmyslu. Je možné, že legislativa v USA se v některých pasážích liší, proto zdůrazňuji, že to, co zde tvrdím, nemusí platit pro celý svět a naopak to, co tvrdí americká veganská aktivistka, nemusí platit pro český trh.
Smutnou pravdou je, že my lidé jsme všežravci. A abychom mohli jíst a žít, tak něco musí zemřít nebo přinejmenším oželet část svého produktu. Ať už se jedná o zvířata či rostliny. Nechci hájit vše, co se v průmyslu děje, jen se mi nelíbí útočný tón celého videa i příliš mnoho jeho mystifikací. Také se mi nelíbí, jak se zachází s kuřaty ve velkochovech a jiné věci, které s velkochovy souvisí a obecně s velkým potravinářským průmyslem. Bojuji proti tomu vlastním způsobem - chovem svých dojnic i nosnic a pěstováním svého ovoce a zeleniny. Tento průmysl jen plní požadavky spotřebitelů. A kde je poptávka, je i nabídka. Dnešní uspěchaná doba vyžaduje rychle a jednoduše dostupné maso určité kvality, vejce určité velikosti a mléko o co nejdelší trvanlivosti. Okurky o definovaných rozměrech, banány o určitém zakroucení a rajčata v jistém odstínu červené.

Co se zelenými rajčaty?

6. listopadu 2015 v 21:46 | Kozí máma
Nedávno jsem publikovala článek o toxinech v potravinách (k nahlédnutí zde). Ale jako hospodyňce mi to nedalo a nemohla jsem se dívat na to, jak mi nezralá rajčata zhnijí na zahradě na zmrzlých keřích. Tak jsem se pustila do mého soukromého experimentu. Rajčata jsem sesbírala, uložila do bedýnky a vzala si je pěkně domů, do tepla. Přidala jsem k nim pár jablek. Asi po dvou týdnech se začaly objevovat první vlaštovky. Jak to vypadá můžete posoudit sami na obrázku.
V čem tkví všechno kouzlo? Ovoce a zelenina v procesu zrání vylučuje plyn zvaný ethen (známější je pod starším názvem etylén), který urychluje zrání a často je příčinou předčasného kažení potravin. Tento plyn způsobuje, že rostlina i její plody produkují enzymy. Enzymy umí měnit škrob a kyseliny v plodech rostlin na cukr. Enzymy také stojí za oslabováním tloušťky buněčných stěn, čehož přímým důsledkem je měknutí plodů. Teplo zase urychluje všechny enzymatické procesy. Výhodné je to pro zrání, nicméně pokud jablka skladujete, tak musíte s tímto jevem počítat a neskladovat jablka s jiným ovocem a zeleninou. Zrání by mělo být údajně ještě rychlejší, pokud zeleninu spolu s jablky uzavřete například do papírového sáčku.
Nezapomeňte rajčata průběžně kontrolovat a vyhazovat nahnilá či naplesnivělá, jinak se chytnou další rajčata! Takhle jednoduše si s trochou štěstí budete moct vychutnat rajčata z vlastní zahrady i v listopadu :)

Hra s ohněm

23. října 2015 v 13:35 | Kozí máma
Předem vám zaspoileruju, že tenhle článek rozhodně nebude o pyrotechnických hrátkách. Ale bude o tvrdém gastronomickém riziku. Napadlo vás někdy, že mnoho lidí je ochotno pro jídlo položit život? Ať vědomě či nevědomě mnoho lidí hraje se svým jídlem ruskou ruletu.

1. Klobásy

Také máte rádi zavařené domácí klobásy? Chutě krásně rozležené...jedna báseň. A slyšeli jste někdy o bakterii Clostridium botulinum? Tahle potvora totiž vydrží úplně všechno a může se stát, že se vám dostane do klobás. Dokonce i tepelný záhřev. A produkuje takzvaný botulotoxin, který je mimo jiné znám jako klobásový jed. Jedná se o nejjedovatější mikrobiální toxin na světě. Pro představu - 1 gram botulotoxinu by dokázal zabít 1 milion lidí. A jak? Botulotoxin je neuroparalytický jed, řečeno česky způsobuje dočasné ochrnutí. A tak se člověk zadusí za plného vědomí. A takovýh případů už bylo.
Nicméně milovníci klobás nevěšte hlavu! Botulotoxin je termolabilní a ničí se při záhřevu nad 60°C. Odborníci tedy doporučují povařit takovou klobásu, která byla předtím zavařená, ve varu (tedy 100°C) po dobu 10 minut a botulizmus by vás neměl ohrozit!

2. Zelená rajčata

Poslední dobou se nestíhám divit, jak se kolem mě hemží recepty na nejrůznější úpravy zelených rajčat. Příroda k nám byla letos víc než štědrá a tak jsme si my zahradníci mohli dopřát čerstvé plody z vlastní zahrady ještě do poloviny října. Abych řekla pravdu, tak je mi také líto těch krásných a velkých rajčat, které mohly skončit v mém břiše, ale místo toho zhnijí v kompostu. Recepty se tváří velmi inovativně - zelená rajčata ve sladkokyselém nálevu, kečup se zelených rajčat, rajčata v trojobale či zelená rajčata á la kvašáky. Dokonce jsou významnou součástí italské kuchyně.
Co však asi méně konzumentů ví je to, že zelená či obecně nezralá rajčata obsahují toxin zvaný tomatin řadící se do skupiny steroidních glykoalkaloidů (α-tomatin a dehydrotomatin). Konzumace plodů s vyšším obsahem tomatinu se projeví hlavně gastrointestinálními a neurologickými potížemi. Zráním rajčat se obsah tomatinu mění a v červených plodech je jeho koncentrace zanedbatelná.
Hledají se vhodné potravinářské postupy, kterými by bylo možné upravit zelená rajčata k přímé konzumaci. Jedním z takových postupů může být i mléčná fermentace zelených rajčat, v průběhu které dochází k tvorbě kyseliny mléčné a poklesu koncentrace steroidních glykoalkaloidů. [Zdroj: www.chempoint.cz]
Tomatin je termostabilní toxin, jeho účinnost se tedy nesnižuje ani tepelným ošetřením. Nicméně dávka, která by u vás vyvolala významnou otravu odpovídá kilu zelených rajčat. Konzumujte je tedy s mírou, já osobně bych se vyhnula zejména kečupům ze zelených rajčat a jiným potravinám, ve kterých jsou zelená rajčata zakoncentrovaná ve větším množství. Vlastně já se asi raději zakousnu do červených rajčat, asi nemusím mít všechno :)


Zdroj obrázku: www.prkynko.cuketka.cz

3. Ryba fugu

Slyšeli jste někdy o čtverzubci? Jedná se nejspíš o největší adrenalinovou gastrojízdu, kterou si můžete dopřát. Ryba fugu je Japonskou specialitou. Každý příčetný člověk (pokud se dá označit za příčetného ten, kdo se pustí do její konzumace, o čemž v celku pochybuji), který sedí nad talířem s fugu musí mít srdce až v kalhotách. Tato rybička totiž obsahuje smrtelně jedovatý tetrodotoxin, který působí obdobně jako botulotoxin. Jedná se tedy o neuroparalytický jed, který způsobuje postupné ochrnutí svalstva, po jehož požití se člověk zadusí za plného vědomí. Minimální množství jedu, které obsahuje každá ryba fugu láká labužníky z celého světa. A kde je poptávka, tam je nabídka. Rybu mohou připravovat pouze licencovaní kuchaři, kteří absolvovali kurzy přípravy těchto ryb. Pokud totiž dojde během přípravy k narušení jater, pohlavních orgánů či kontaminované kůže, tak se do masa přenese velké množství tetrodotoxinu, které je pro strávníka smrtelné. Zkušení strávníci mohou poznat první příznaky otravy, kdy při vložení sousta do úst pocítí mravenčení ve rtech. Když v této chvíli vyhledají pomoc, mají více než 50 % pravděpodobnost, že přežijí. Není dosud znám protijed, proto pomoc postiženému spočívá v napojení na dýchací přístroj, který člověka udrží pří životě, dokud účinky jedu neodezní.
Díky zkušenosti kuchařů by měla být fugu podávaná v japonských restauracích nezávadná, nicméně každoročně jsou evidovány desítky případů úmrtí po požití špatně připravené ryby. No co, i mistr tesař se někdy utn


4. Houby

Houby jsou další zajímavou surovinou, kterou bych zařadila do gastronomické ruské rulety. Z nutričního hlediska se jedná o zcela nevýznamné jídlo, které nám nedá nic moc potřebného, ale naše chuťové buňky mluví trochu jinak. Každoročně je evidováno několik případů otravy z hub - ať už proto, žese houbař spletl a nebo proto, že si někdo špatně připravil nejedlou houbu.
Krásným příkladem nejedlých hub jsou například václavky, které mají zrovna sezonu. Vím dokonce o případu, kdy skončila na jednotce intenzivní péče celá rodina, právě díky těmto drobným hříbkům. Václavky jsou za syrova mírně jedovaté a nedovařená nebo málo podušená může způsobit velké žaludeční a střevní potíže. Dalším, naštěstí již méně oblíbeným hřibem je hřib satan:
Hřib satan je za syrova (či po nedostatečné tepelné úpravě) silně jedovatý, působí neutišitelné zvracení, které může trvat i 6 hodin. K otravě stačí ochutnat malý kousek houby, potíže mohou vyvolat i výpary ze syrové houby v uzavřené místnosti. Po kvalitním tepelném zpracování (minimálně 20 minut varu) otrava nehrozí, nicméně v satanu byly zjištěny i indolové deriváty (psychotoxické látky, které se vařením nerozkládají). Ke konzumaci jej proto nelze v žádném případě doporučit. [Zdroj: Wikipedie]
Proto na houby s rozumem a ideálně i nějakým zkušeným houbařem či encyklopedií. Přísloví o opatrnosti netřeba opakovat :)

5. Hasivka orličí

Hasivka orličí je druh kapradiny, který se v hojné míře vyskytuje i na našem území. U nás moc nejsme zvyklí baštit kapradí a raději si dáme kus bůčku, ale v asijských zemích si na hasivce celkem frčí. Přidávají ji do polévek, salátů a bůhví čeho ještě. Není však bez zajímavosti, že hasivka obsahuje kyanogenní glykosidy, toxické enzymy.Celá rostlina je jedovatá a otravy se projevují průjmem a krvavou močí, překrvením sliznic a horečkami, význačný může být i účinek na srdeční sval. V naší oblasti můžeme mít obavy zejména z otravy dobytka, který by mohl hasivku sníst, proto pokud jste také chovatelé, tak omrkněte pastviny a vykopejte kapradiny (jenom hasivku, je typická svou stavbou a rozložením listů) :)

Cestující potraviny

14. října 2015 v 20:23 | Kozí máma
Momentálně si dopřávám drobnou vařící pauzu, tak mám čas koukat na dokumenty, zamýšlet se nad nimy a psát o nich články. Dalším zajímavým tématem jsou cestující potraviny (odkaz na dokument je zde).
Je to věc, která nás konzumenty moc často nenapadá. Technologie 21. století nám umožňují si dopřávat cokoliv téměř kdykoliv. Jahody v zimě, pomeranče v létě, čerstvou zeleninu celý rok. Globalizace je úžasná věc. Díky ní můžeme vařit spoustu rozmanitých jídel kdykoliv. Dřív se naši předkové museli spoléhat pouze na to, co daná sezóna přinášela. Když se lidé naučili konzervovat potraviny, měli už větší spektrum potravin k dispozici i po celý rok.

Indonéský les přetvořený na palmovou plantáž.


Napadlo vás někdy jaké je to dilema? Na jednu stranu tu máme neskutečnou hojnost surovin a svět doslova v jednom supermarketu. Mnoho pracovních příležitostí (i když to je diskutabilní vzhledem k tomu, že zemědělci mají z úrody minimum). A na stranu druhou ekologický dopad na naši planetu. Splodiny které jsou tvořeny dopravními prostředky převážejícími potraviny ze světadílu na světadíl. Kontrolovaný ekosystém, který lidé přetvořili k obrazu svému. Vykáceli lesy, zavedli vodovodní potrubí do hor i na poušť. Postavili statisíce skleníků s umělým zavlažováním a regulovanou teplotou. Jak daleko jsme ochotni zajít?

Krajina pokrytá skleníky, Španělsko

Nechci vás tímto článkem uvést do deprese ani přinutit nekupovat potraviny z celého světa. To snad ani v dnešní době nejde. Otázkou je, kde je ta hranice? A musí člověk kupovat v létě rajčata ze Španělska, protože jsou v supermarketu zrovna v akci nebo si je může vypěstovat na zahrádce sám nebo koupit na trhu od farmáře? A je opravdu potřeba mít zázvor až z Číny a bazalku z Nizozemí? Tulipány z Holandska a fazolové lusky z Jihoafrické republiky? Dýni z Korey a papriku z Chile? Mnohá "cool" hnutí podporující regionální potraviny nemusí usilovat jen o vlastní zisk, ale třeba také o to šetřit životní prostředí uvažování o tom, co jíme. Jsem sice propagátorkou mezinárodních kuchyní, ale zároveň se snažím při vaření používat lokální suroviny (kromě teda těch, které jsou pro danou zemi typické - tedy mořské řasy si koupím Made in Japan, Fetu si koupím řeckou a ne žádný balsýr atd.).
Je to dilematem dnešní doby, kdy je pro určitou část obyvatel této planety jídla a obecně surovin nadbytek, zatímco jiná část přežívá na hranici chudoby. Závěrem bych také ráda zmínila fair trade, což je řekněme hnutí, které podporuje zemědělce v rozvojových zemích. A díky fair trade můžete tyto zemědělce podpořit i vy tím, že zakoupíte výrobky označené logem fair trade. Jsou běžně k sehnání v supermarketech a jedná se zejména o výrobky jako je čokoláda, káva, čaj, banány, kakao či cukr. Více o tomto hnutí se můžete dozvědět například na www.fairtrade.cz .

Krátké zamyšlení nad plýtváním potravinami

9. října 2015 v 19:50 | Kozí máma
Pro rozšíření svých gastroobzorů jsem si pustila dokument s názvem Z popelnice do lednice (zde odkaz na ČSFD), který mapoval plýtvání potravin v západoevropských zemích. Připomnělo mi to to, jak se všude tvrdí, že se do naší republiky dováží pouze druhojakostní zboží a že v Rakousku a Německu jsou na tom s kvalitou potravin mnohem lépe a že my, východoevropané jsme "popelnice Evropy".


Co když je to všechno jinak? Dokument poukazuje třeba na to, že v Německu se v supermarketu vyhazují jogurty 6 dní před datem minimální trvanlivosti. Že hordy kvalitní zeleniny i ovoce končí v kontejnerech a jak se mnoho jídla vyhodí aniž by mělo šanci dostat se ke spotřebiteli a jak i spotřebitelé vyhazují 1/3 jídla, které nakoupí.
Nejsme na tom přece jenom my, Češi lépe? Mé ekologicko ekonomické srdce plesá. Je totiž možné, že v západních zemích prostě zboží vyhodí do kontejnerů, proto mají zákazníci na pultech jen top kvalitu. A zemědělci pláčou, protože jejich brambora je moc šišatá, okurka moc zahlá a rajče nemá špatný odstín, takže jídlo se mnohdy nedostane ani do obchodu. Prachy skončí v koši. Ale bufeťáci tam mají celkem párty. Vždyť je přece krásné, že u nás alespoň něco funguje správně a že máme možnost koupit si potravinu, která je v pořádku, sic po datu minimální trvanlivosti. A levněji. Je dobré vědět, že u nás nejsou kontejnery plné dobrého jídla. Ne že by mě rajcovala zhnilá zelenina v Kauflandu (je dobrý že ty batáty s plísní měli aspoň v akci), ale to je i na spotřebiteli, nakolik si všímá toho, co kupuje. Dokument je z roku 2010, zajímalo by mě, jak Německo od té doby pokročilo.
Jsem ráda, že i ve většině restaurací (alespoň v těch moravských, ve kterých jsem pracovala) funguje takový systém, že se zbytky jídla dávají prasatům. O něco horší je to třeba v univerzitní technologické laboratoři, kde vědci k jídlu přistupují čistě jako ke vzorku a končí v koši, přestože materiál je to chemicky neznehodnocený a poživatelný. Zde moje srdce šetřilky pláče a vždycky se snažím jídlo donést alespoň dobytku. (Takže pokud někdo z naší univerzity čte můj blog - co tak pořídit nějaké ústavní prase? Aspoň by pak mohla být zabijačka, hm?)
Nutí mě to i k zamyšlení nad plýtváním s potravinami v mé vlastní domácnosti. Loni v létě jsem dělala průzkum toho, kolik utratíme za jídlo a zjistila jsem, že my, jakožto manželský pár s vlastní zahradou a zvířectvem který se v jídle neomezuje, utratíme průměrně 5000 kč za měsíc za potraviny. To není málo. Vlastně to pro mnoho lidí může znamenat i polovinu jejich platu. V historickém kontextu by to nebyla žádná novinka. Průzkumy ukázali, že lidé byli dříve zvyklí utratit více než 50 % svého platu za jídlo. Zejména tedy vyšší a střední třída.
Snažím se, aby žádná surovina nepřišla na zmar. A když už ji nezkonzumujeme my, tak ať je z ní užitek alespoň v tom, že ji sní kozy nebo slepice. I tak se stejně jako mnoho jiných hospodyněk potýkám se zaplísněnými potravinami či zhnilým ovocem/ zeleninou, které se nestihly zkonzumovat. A pokaždé je mi to líto, když to letí do koše. Zajímalo by mě, jak to máte vy? Přece jenom, čím větší domácnost, tak určitě bude víc zbytků...


Článek bych ráda uzavřela slovy autorů filmu:"Jídlo znamená život. Jenomže podle odhadů Organizace pro výživu a polnohospodářství spojených národů více než polovina končí v koši. Jídlo které v Evropě a Severní Americe končí v kontejnerech by zasytilo všechny hladovějící lidi na světě. Trojnásobně. Jak změnit systém, který vytváří tolik odpadu? Všichni z nás by měli konat jako jeden. Uvědomělí spotřebitelé, zodpovědní obchodníci, distributoři a výrobci. A samozřejmě politici a politika, která by nepodporovala plýtvání, ale naopak by podporovala větší střídmost v konzumu. "

Jak jsem se (ne)stala biozemědělcem

27. června 2015 v 20:24 | Kozí máma
Když jsem začala zakládat svou vlastní zahradu, měla jsem jasno: všechno stoprocent "bio" bez postřiků či nějakých chemických úprav. Všechno přírodní a zdravé. Postříkané si to můžu koupit i v obchodě.
Takhle jsem si to alespoň představovala. O dvě sezóny později jsem už o trochu moudřejší zahradník. Pochopila jsem (poté, co mi většinu úrody sežrali slimáci a druhou polovinu co zbyla zabila plíseň), že mí rodiče měli s chemií přece jen pravdu. A že pokud chci mít svou úrodu, tak se bez chemie neobejdu, protože proti přírodě musím bojovat silnějšími zbraněmi. Poté co mi nepřízeň počasí způsobila takovou spoušť, že jsem si musela zajít do obchodu a stejně si chemicky ošetřené plodiny koupit. Takhle alespoň vím, co tam dám.


V současnosti používám pro svůj boj s přírodou dvě základní věci:

1. Fungicid

Neboli přípravek proti plísni (lat. fungi znamená houby, což je říše do níž se plísně řadí). Zemědělských fungicidů je hned několik druhů - existují preventivní, eradikativní (působí v pletivech rostlin) a kurativní, které se aplikují na již zasažené rostliny. Z chemického hlediska se jedná o sloučeniny mědi, rtuti či jiných těžkých kovů, dále sirné fungicidy či antibiotika. Fungicid by měl být relativně bezpečný pro rostlinu, člověka i živočichy a měl by odolávat vlivům počasí. Neměl by také ovlivňovat biologickou rovnováhu prostředí. Výrobci doporučují používat ochranné pomůcky, určitě bych si na to dávala pozor. Já splnila vše - holínky, gumové rukavice a jako ochranný oděv skvěle posloužil starý laboratorní plášť. Soused se mi sice smál, že vypadám jako doktorka, ale pořád lepší než se potřísnit oxychloridem měďnatým (poměrně toxický). Na potraviny se vztahuje určitá ochranná lhůta, tedy doba, po kterou se doporučuje plodiny nejíst. Závisí na koncentraci roztoku a typu plodiny, obvykle se pohybuje od 3 do 10 dní.

2. Moluskocid

Neboli jed na slimáky. Geniální vynález. Můžete slimáky lákat na pivo, sbírat, sypat solí, spařovat horkou vodou, ale nic neposlouží tak skvěle, jako jed na slimáky. Obecně se řadí mezi pesticidy. U nás jsou asi nejrozšířenejší metaldehydy ve formě malých modrých granulek. Slimákům nejspíš voní, takže ho vesele žerou a pak chcípnou. Po požití granulí dochází k dehydrataci. Reakcí slimáků je zvýšená tvorba hledu a slizu (proto budete mít pak strašně oslizlé pole), úbytek tělesné hmotnosti a následné rychlé ochrnutí. Pro snížení nebezpečí nehod s domácími zvířaty je přidán do nástrah repelent odpuzující svojí hořkou chutí. Modré zbarvení má své opodstatnění - minigranule unikají pozornosti ptáků a drůbeže. V terénu se přípravek rozkládá depolymerací a oxidačními procesy mění na neškodnou látku. Ve vodě je prakticky nerozpustný. Při aplikaci by neměl uvíznout na rostlinábch. Výrobci uvádí, že by prostředek neměl hubit hmyz, brouky ani žížaly.
Na slimáky bývá doporučována také kachna - indický běžec, která údajně slimáky vyhledává a žere. Nicméně je dost pravděpodobné, že když se mi bude běžec po zahradě prohánět, že mi z úrody nic moc nezbydeí. Někteří chovatelé to dělají tak, že jim slimáky sbírají, ale vzhldem k tomu, že jsme s manželem oba dost vytížení, tak to nějak nepřichází v úvahu. Navíc jsem si jistá, že by se mi nikdy nepodařilo vysbírat slimáky tak dokonale a že bych určitě nějaké přehlédla.

Co říct tedy závěrem? BIO je hrozně krásná věc. Všichni chceme mít zdravé plodiny vypěstované bez chemických zásahů. Je to fajn a jde to. Ale stačí pár nepodařených deštivých týdnů v pravý čas a celá úroda je v háji. Snažím se výše uvedených prostředků využívat pouze v omezené míře a pouze tam, kde to považuji za nevyhnutelné. Vím, že slimáci milují moje jahody a bez moluskocidu bych měla úrodu sotva poloviční, o malinách ani nemluvě. Chutnají jim také všechny tykvovité rostliny a papriky. A zbožňují libeček. V krizi mi jdou sežrat hlízy brambor. Plíseň mi fatálně zasáhla loňskou megaúrodu rajčat, ze které nic nezbylo, vyřádila se také na okurkách a dýních. Tam je tedy fungicid nezbytný. Mileráda uvítám vaše postřehy či rady ohledně zahradničení, napište jak vy bojujete s přírodou.

Jak si zlepšit imunitu?

7. června 2015 v 12:00 | Kozí máma
Na tenhle článek jsem se chystala fakt dlouho, bohužel mi nevyšlo jej zveřejnit v zimě, jak jsem měla v plánu, tak ho sem hážu až teď. Každý z vás jistě také řeší počátkem zimy a hlavně v chřipkovém období jak neonemocnět. Cpete do sebe různé preparáty a farmaceutické firmy si mnou ručičky, jak se jim zase sezóna vydařila. Zapomeňte na všechny zbytečné tabletky slibující vám věčné zdraví a vsaďte na přírodu.
Letošní zimu jsem na sobě a svém manželovi otestovala znalosti nabyté z knih i různých článků a světe div se - celou zimu jsme zvládli ve zdraví. I v té nejhorší chřipkové sezoně, kdy na nás lidi chrchlali ze všech stran jsme byli oba zdraví jako řípy, přestože předchozí sezóny jsme nikdy nezvládli bez antibiotik. Ráda se s vámi podělím o tajemství našeho úspěchu, které spočívá v několika málo jednoduchých a čistě přírodních věcech, mnohé z nich jsou odzkoušeny již našimi předky.

1. Droždí

Světe div se, je to tak. Surovina, bez níž by se pekařský, pivovarský, lihovarský ani vinařský průmysl neobešel. Surovina, kterou seženete za 3 koruny v každé sámošce. Profesorka Anna Strunecká ve své publikaci Doba jedová 1 (Triton, 2011) uvádí tajemství lidí, kteří nikdy neonemocní. Jednalo se o tři body - žvýkat denně stroužek česneku, ke snídani jíst lžičku droždí a jíst méně než je běžné. Z toho všeho pro nás zapřísáhlé gurmety bylo schůdné pouze droždí. Česnek by se sice dal přežít, ale mě osobně dráždí slinivku a navíc vzhledem k tomu, že denně přicházíme do styku s lidmi, tak by z našeho odéru asi neměli radost.
Droždí (neboli kvasnice), je tou nejgeniálnější kapslí plnou vitaminů, kterou kdo kdy vymyslel. Droždí obsahuje vitaminy B1, B2, B5, B6, kyselinu listovou, vitamin H a D. Tyto vitaminy mají zejména vliv na nervovou funkci a pomáhají udržovat zdravou pokožku. Také příznivě ovlivňují trávicí ústrojí a srdeční soustavu. Z minerálních látek stojí za zmínku vyšší obsah chrómu, který se podílí na udržení stálé hladiny glukózy krvi či dokáže snížit neodolatelnou chuť na sladké.
Mnoho obchodů prodává droždí na váhu, proto nemusíte nakupovat hordy 42 gramových kostiček. V Hrušce a Jednotě se mi daří kupovat kilové balení pekařského droždí Vivo (výrobce Lesaffre). Za 38 korun, no neber to. Nějakou dobu vydrží. Droždí se doporučuje konzumovat buď ráno nalačno anebo večer před spaním. Neměli byste jej jíst v průběhu dne, protože by vám v těle mohly vznikat toxické metabolity (prostě když si ty kvasinky nacpete do žaludku, kde je spousta natráveného jídla a zasypete je dalším jídlem, tak to není uplně OK). Když si na chuť droždí zvyknete, bude to v pohodě a navíc, když se rozhodnete upéct si domácí pečivo, nebudete se muset stresovat s tím, jestli máte v lednici nějakou zastrčenou kostku droždí nebo ne.

2. Ovocná šťáva

Ať už freshe nebo smoothie, ovocné šťávy jsou prostě boží. Podaří se vám tak do těla dostat spoustu vitamínů a jiných potřebných látek a v jednom pohárku do sebe nalijete víc ovoce než se vám podaří běžně sníst. ALE! Určitě tyto nápoje nepijte místo jídla! Slyšela jsem už o takových šílenostech a je to BLBOST. Někteří lidé se takto snaží zhubnout, sice zhubnou, ale na úkor svého zdraví. Tyto nápoje totiž neobsahují vše, co naše tělo potřebuje k běžnému provozu a my prostě musíme za den sníst určité množství sacharidů, tuků a bílkovin, abychom mohli existovat. Takže nápoje ano, je to úžasný zdroj vitaminů, ale jako doplněk stravy, ne místo jídla!
Doporučuji si pořídit odšťavňovač či dobrý mixér a frčet si to doma ve velkém. Je nesmysl za to utrácet velké peníze ve stáncích. S manželem jsme si odšťavňovali v té nejhorší chřipkové sezóně tak 2-3 krát týdně. Ovoce je sice v zimě dražší a odšťavňovač taky něco stojí, ale když srovnáte ty prachy, co vám utečou během nemocenské, co utratíte za léky a nějaké zbytečné doplňky stravy, tak na tom s ovocem ještě vyděláte. Nezapomeňte pořádně kontrolovat ovoce, které nakupujete - nesmí být zaplísněné. Plísně proukují nebezpečné toxiny, které zdraví škodí. A opravdu stačí, když je na potravině jen malý chomáček plísně. Tím, že ji odříznete ničemu nepomůžete, protože mycelium (de facto podhoubí) je prolezlé celou potravinou, i když není vidět.

3. Jóga - harmonie těla i mysli

Jóga není na světě žádnou novinkou a přesto se stále těší velké oblibě. Zrodila se v Indii už před více než 5 000 lety. Jelikož jsem zatím amatérský nadšenec a o józe toho moc nevím, nebudu se zde široce rozepisovat - kdo má zájem informace si najde.
Jóga je naprosto geniální cvičení, při němž se zrelaxujete jak po psychické, tak i fyzické stránce. Proto lidé, kteří cvičí jógu jsou vyrovnaní a klidní (a úžasně ohební). Trochu rozdíl oproti "nabušencům" z posiloven a fitek. Při józe se uvědomujete celé své tělo a krásně se s ním sehráváte. Nemusíte ani nikam docházet, můžete si zacvičit i doma v obýváku. Na internetu je spousta videí. S manželem máme nejraději videa od cvičitelky Zuzany Klingrové - oproti některým jiným je tady tato slečna úžasná éterická bytost, která vám dokáže při cvičení předat i prostřednictvím pouhého videa spoustu pozitivní energie. Nezapomeňte, že to, jak se cítíte po duševní stránce se odráží i na vaší fyzické schránce.

4. Netopte si - otužte se!

Protože doma topíme dřevem, což stojí spoustu práce, zvykli jsme si, že topíme jenom navečer a přes den to nějak ustojíme. Stejně dobře dokáže v zimě zahřát také mikina, ponožky, deka či tělo blízkého :) A tak máme doma v zimě běžně 16-19°C. A světe div se, jsme otužilí. Oproti našim přátelům, kteří mají doma běžně "trenkovou teplotu" (čili přetopeno až hrůza) z nás nejsou takové citlivé kytičky.

5. Nechť je strava Tvým lékařem

Již moudrý Hippokratés tvrdil: "Tvá výživa bude tvým lékem," a nemýlil se. Troufnu si tvrdit že velmi mnoho nemocí pramení ze špatné stravy. Já sama nejsem sice nejvzornějším strávníkem a to hlavně proto, že jídlo prostě miluju a tak si ho dopřávám. Ale snažím se přemýšlet nad tím co jím, v jaké kvalitě, čtu etikety a zajímám se. Snažím se o minimalizaci uzenin, které jsou v našem kraji největším zabijákem. Čas od času se snažím být vzorná a zadávat si svůj jídelníček do kalorických tabulek (www.kaloricketabulky.cz) , což je výborná stránka nejenom pro dietáře, ale pro každého, kdo se o jídlo trochu zajímá. Podle zadaných údajů se vám automaticky nastaví doporučené denní dávky jednotlivých nutrientů a vy si pak jen zadáváte, co jste snědli. Skvěle pak získáte přehled o tom, nakolik je vaše strava vyrovnaná. Prostě ovoce a zeleniny není nikdy dost, uzenin jen po skromnu a celozrné pečivo nemusí být váš nepřítel.


Tip na závěr
  • Pokud se zajímáte o své zdraví a o to, co je ohrožuje, vřele vám doporučuji přečíst si knihy Doba jedová 1, 2 od profesorů Strunecké a Patočky, které jsem zmínila už u prvního bodu. Dozvíte se tam spoustu zajímavých informací o tolik probíraném očkování či o toxinech, které se vyskytují všude kolem nás.
  • Hledáte-li nějaký přírodní zázrak, doporučuji kokosový olej. Lze jej použít na vaření, pro ošetření kůže či při kvasinkových infekcích. Jedná se o 100 % přírodní produkt, který má všestranné využití a navíc skvěle chutná a voní.

Jak rozmnožit bazalku?

4. června 2015 v 12:00 | Kozí máma
Jednou jsem takhle na jedné zahraniční stránce narazila na návod, jak rozmnožit bazalku. A protože mám zrovna své období, kdy se láduju rajčaty s mozzarellou (ke kterým bazalka neodmyslitelně patří) a moje rostlinka je oškubaná vcelku důkladně, rozhodla jsem se to vyzkoušet. Je to tak jednoduché, až je to směšné.


Jednoduše ty vaše oškubané rostlinky v půlce ustřihněte a ustřihlé konce dejte do vody. To, co je v zemině nevyhazujte, časem na nich naraší lístky nové. Než se ukázaly kořínky, chvíli to trvalo - cca měsíc. Záleží na vegetačním období, když jsem řízkovala koncem července, tak narašení kořínků trvalo pouhý týden. Na lodyze nemusíte nechávat mnoho listů, já nechávala jen dva vrcholové, když byl velký hlad, tak ani ty ne. Vodu vyměňujte každý druhý den a už ve vodě vám začnou bazalky znovu obrůstat. A až budou kořínky dostatečné, tak nezbývá než je nasadit do země a těšit se z nových přírustků. A takhle si můžete bazalky množit prakticky donekonečna...


Dva týdny po nasazení bazalkám už rostou nové lístky a daří se jim skvěle!

 
 

Reklama